Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

39

,,Jak dlouho to hodláš ještě praktikovat?" zeptal se mě Seungmin, jakmile jsme usedli za stolek ve školní knihovně.

Už je to přes týden, co jsem se vrátil z hor. Samotnému mi přišlo, že lyžák byl někdy hodně dávno, a ne že je to pouhý týden.

,,Co tím myslíš?" zeptal jsem se, ale ve skutečnosti jsem ho skoro nevnímal. Myšlenkami jsem byl mimo tento svět.

,,Víš moc dobře-. Posloucháš mě vůbec? Víš na co jsem se ptal?" Seungmin zněl podrážděně, že mu nevěnuji pozornost.

,,Ale poslouchám tě... Jen..." nevěděl jsem co říct. Vše bylo tak otravné a spletité, až mi z toho šla hlava kolem.

,,Jen nevíš, co si s tím počít, že?" doplnil mě Seungmin. Přikývl jsem.

,,Nevím, co teď dělat. Kdykoli Chana potkám, ať už na chodbě nebo někde jinde, je mi z toho spíš úzko, než veselo. Je to, jako bychom se naprosto odcizili, jako bychom nikdy nic spolu nezažili..." povzdechl jsem si a svěsil hlavu do dlaní.

Mezi mnou a Chanem se to převrátilo o 180°. Za celý týden, co jsme doma, jsme spolu ani jednou nemluvili. Nenapsali jsme si, prostě nic. A to, že nevím co s tím mě štve čím dál víc.

,,S tím budeme muset něco udělat," pronesl do najednou Seungmin, a tím narušil ticho, které mě už taky otravovalo. Pohodil jsem rameny. 

Vypadalo to, že se mu hlavou honí nějaký plán, ale zrovna zazvonilo. Oba jsme popadli svoje tašky, Seungmin k tomu ještě berle a vydali se do třídy. 

,,Neboj, něco vymyslíme," Seungmin mě šťouchl do ramene, když jsem se zhroutil na židli v naší třídě.

,,Co se vymyslí?" u naší lavice se objevila Yeji s tím jejím úsměvem na tváři. 

,,Ale nic," zamručel jsem. ,,Potřebuješ něco?"

,,Jo. No vlastně...Náš klub ochrany životního prostředí pořádá zítra takovou menší akci tady ve škole. A chybí nám pár lidí, tak jsem se tě chtěla zeptat, jestli bys nám nemohl pomoct. Jenom bys tam rozdával letáčky a tak...” Yeji se odmlčela a čekala, co řeknu.

,,No já nevím,” přiznal jsem po pravdě. ,,A kdo tam všechno bude?”

Yeji se nadechla a v jejím obličeji bylo poznat, že si musí na všechna jména nejdříve vzpomenout. ,,Bude tam... Lisa, já, Jisung, Hyunjin,” to mě překvapilo. Nevěděl jsem, že Hyunjin je členem nějakého klubu. ,,Pak ještě Chan, ale ten nám bude jen vypomáhat. Tak co? Přijdeš? Prosím,” Yeji na mě udělala psí oči.

Jenže já to opravdu nevěděl. Ale ne že by se mi tam nechtělo. No nechtělo, ale z jiného důvodu. Bude tam Chan. Sám jsem nechápal, co mi je. Však jsem se s ním chtěl setkat a promluvit si. Ale zároveň... Se bojím, co by se mohlo stát a tak.

,,Já fakt-.”

,,Můžu přijít taky?” vložil se do toho z ničeho nic Seungmin. Pod lavicí do mě šťouchl berlí.

Yeji se nadšeně usmála. ,,Ovšem že můžeš. Čím víc, tím líp.”

,,Dobře,” Seungmin se taky usmíval. ,,Tak zítra tam budeme. Oba dva.”

Yeji se s námi tedy rozloučila a odešla.

,,Co to jako-.”

,,Máš možnost. On tam bude, ty tam budeš. Budete mít spoustu příležitostí si v klidu promluvit. Takže zítra tam jdeš. A já jdu taky,” tímto ukončil naši debatu, protože do třídy vešel učitel a zahájil výuku.