Trochu jsem se nadýchala vzduchu, moc to ale nepomohlo.. Posadila jsem se na pařez a zhluboka dýchala.. Aspoň už mě tolik nebolela ta hlava. Došla jsem ke zvířatům, kde opravdu byl Mareček i Janek.
T: a-ahoj kluci.
Usmála jsem se. Jenže než stihl jeden z nich cokoliv říct, chytla jsem se za břicho a vyběhla rychle pryč na záchod..
.......
Začínalo mi být líp dokonce jsem i na chvíli usla... Jinak jsem jen tak ležela. Pila nějakej bilinkovej čaj od Běty. Pročetla jsem si pár stránek knížky a za chvíli někdo zaklepal na dveře...
Byl to Janek a Mareček.
M: avooj.
Zazubil se na mě a přisedl ke mně.
T: nazdar špunte😌
Pohladila jsem ho po vláskách
J: zlato, jak ti je?
Zeptal se mě Janek ustaraně
T: je to lepší, neboj.
Pokusila jsem se o dostatečnej úsměv
T: Co budeme dělat kluci...
Pohladila sem Marečka po vlasech....
M: Hvyy....
J: Hry??
M: Jo....
Vyskočil na nohy....
J: Zlato máme nějaký někde??
T: Měli by být na skříni v nějaký krabici....
Janek si musel stoupnout na špičky aby tam došáhl...
J: Tynuš kdo to tam tak dal. Ty ne asi ty jseš na to moc malá 😂
T: nech si ty keci jo😂😂
Janek sundal krabici... Víko bylo celé zanesené prachem...
J: Tak to tady bude asi hodně dlouho viď??
T: tak hrála jsem si s tím ještě se sylvou takže...
Nestihla jsem to ani doříct...
J: Takže tomu bude dost let co 😂😂
T: Nech si toho jo....
Už jsem se dokázala aspoň trochu zasmát....
J: Tak se jdeme kouknout co tam máme....
Mareček hupsl vedle mě a já ho přikryla peřinou.... Janek si sedl naproti nám.... Setřel rukou prach najednou začal kašlat....
T: Neudus se ty Pražáku prachem😂😂
J: Já za to nemůžu😂😂
T: A já snad jo😂😂
Mareček se nám smál....
J: Hej ty kluku ty se nesměj jo😂😂
Janek se k němu naklonil a začal ho lechtat 😂😂
M: Nech mě😂😂
Já jsem se k němu přidala... Mareček se svíjel smíchem 😂😂
M: Já se počuám 😂😂
Najednou Janek přestal,
J: Tak jdeme hrát 😂😂
M: a jakou hlu?
J: člověče nezlob se?
M: dobžee
J: tak si vyber barvu figurky.
M: čevená
Bylo hrozně hezký je takhle pozorovat.. 💗 Jenže se mi znovu zamotala hlava, musela jsem do koupelny.
T: j-já..
Zvedla jsem se, jenže se mi podlomily nohy.. Janek mě na poslední chvíli chytil.
J: Zlato.....
Opatrně mě posadil na postel. A klekl si ke mně... jednu ruku měl na mým stehně a druhou mě hladil po tváři....
J: Tohle už není normální Týn.... Marečku doběhni pro Bětu...
M: Sám??
J: Přece jsi velkej kluk....
M: Sem... On se rychle zvedla a než jsem stihl něco říct tak byl fuč....
J: Teď mi vyklopí co se s tebou děje prosím?!?
T: Zlato já vážně nevím... Jenom mi je prostě blbě....
Po chvilce přišel Mareček za ruku i s Bětou.. Ta mi začala nad hlavou nějak kroužit rukama, Mareček se furt vyptával..
B: kluci, potřebujem malinko klid..
Usmála se
J: jasný.. Tak pojď.
Vzal si Marečka na záda a šli pryč z pokoje.
B: n-no..
T: co?! Běto ty mě děsíš..
B: jak to říct..
T: co?! Je to vážný?
B:.. Týnko, jsi v druhým měsíci těhotenství.
T: c-co?!
B: zajeď si prosím radši k doktorovi, ať to máš potvrzený. 😉
T: jo.. Tak já asi jdu..
B: dobře.. Jdu dovařit tu polívku.
T: jo.. A Běti, neříkej nic Jankovi..
B: jasný, ale řekneš mu to brzo, viď? 😉
T: j-jo.. Jen mu to řeknu v nějakou vhodnější chvíli..
B: mam radost!🤩
Běta odešla a já nevěděla jestli se mam smát nebo brečet.. Jak se to jako mohlo..?!
