,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

31.

Ahoj!!

Pořád jsem byl celý nesvůj. I když říkala, že je v pohodě, mrzelo mě to. A když vidím, jak moc je hodná, mrzí mě to o to víc. Třeba snad pomůže, když jí někam pozvu.
,,Víš co, nechceš si jít někam sednout, třeba do nějaké kavárny? Nechce se mi to probírat venku a chci ti aspoň trochu vynahradit naše poslední setkání." omluvně jsem hlesl. 

,,Klidně." řekla jsem nadšeně. Na oplátku se na mě mile usmál a rukou mi ukázal směr. Měl krásný úsměv. Už chápu, proč ho tak zbožňoval. A jelikož Iwaizumi nebyl zrovna člověk, který by se usmíval tak často, je u něj hezké něco takového vidět. Šli jsme mlčky. Byl nervozní, podle toho jak si neustále hrál s prsty. Další roztomilá vlastnost. On se k němu stejně hodí víc než já, pomyslela jsem si. 

Došli jsme do kavárny. Odsunul mi židli jako správný džentleman a čekal, než se posadím. Následně se sám posadil. Když přišla servírka objednali jsme si a čekali, než nám to donese. Přemýšlela jsem, jestli sama nemám nějak začít konverzaci. Iwaizumi se k tomu moc neměl. ,,Iwaizumi, co máš vlastně na Tooruovi tak rád?" vypustila jsem z pusy první otázku, co mě napadla.

Na chvíli jsem se zarazil.
,,Co na něm mám rád? Když jsem měl pocit, že o něj přijdu, uvědomil jsem si, že na něm mám rád všechno a nejvíc jeho sladký úsměv. I když jsem neměl rád, jak mě nzýval Iwa-chanem, teď mi to hrozně chybí. Miluju, když mě přihlouple pozdraví: Yahooo Iwa-chan."

,,To je táák roztomilé. Tooru je sám o sobě pěkný kvítko, ale nakonec, kdo by ho nezbožňoval. Jen on musí zbožňovat pouze tebe. Vždy jsem ti záviděla, ale nakonec jsem si říkala, že se k sobě stejně hodíte nejvíc." 

,,No ale včera jsem viděl, že sis našla náhradu a pohlednou náhradu, jen možná trochu otravnou." řekl jsem a začal se smát. 

,,Ale to ne, jsme jen přátelé..." vyhrkla jsem a cítila, jak se mi do tváří vlévá červeň. 

,,Zatím...ne myslím, že si Bokuto zaslouží někoho, jako jsi ty. I pro Oikawu jsi byla dobrá parketa, jen on..." nestačil jsem to doříct. 

,,Jen on jaksi není na Eiko ale Iwaizumiho." dopověděla jsem za něj. 

,,No možná už ani to ne. Myslíš, že u něj mám ještě šanci?" 

,,No vlastně jsem tak nějak věděla, že přijdeš za mnou a chtěla si tě proklepnout, co s ním máš v plánu, aby se neopakoval jeho stav...a ten hlupák i kdybys mu ublížil jakkoliv, on by tě nikdy nepřestal milovat, aspoň tak mi to přijde." 

,,Tys věděla, že přijdu?" 

,,Jsi celkem předvídatelný a koho jiného bys mohl žádat o pomoc, když se Oikawa s nikým moc nebaví a za klukama z týmu bys také nešel, jelikož bys s nimi nechtěl rozebírat svůj milostný vztah s Oikawou." 

,,Jo zvažoval jsem to několikrát a byla jsi jediná možná volba. Tooru  mě pozval o víkendu ven, ale mám strach. Řekl mi, že už to nikdy nebude jako dřív, a  proto se bojím, že se bude chtít jen přátelit..."

,,Iwaizumi, klid. Už nikdy to nebude jako dřív a teď je na tobě jestli chceš, aby to bylo lepší nebo to zůstalo horší. I když se stalo něco takového, není to konec světa. Vždy může být líp...jen začněte od začátku a nikam nespěchejte." 

,,Asi máš pravdu. Budu dělat vše proto, aby to bylo jen lepší." odhodlaně jsem řekl. 

,,Máš mé požehnání...chceš vidět pár obrázků, které jsem kreslila?" 

Kývl jsem hlavou. Odemkla mobil a najela do své galerie. Měla tam spoustu obrázků, kde jsme byli my dva. Ta holka měla opravdu talent. Jen se divím, že kreslila zrovna tyhle obrázky.
,,Jaké to vlastně má pojmenování? Yaoi?"

,,Jo, jak to víš?" 

,,Jednou jsem si místo pokračování jedné mangy koupil yaoi mangu a ten prodavač se na mě divně koukal, no až doma jsem zjistil proč, od té doby jsem si raději žádnou nekoupil."
Oba jsme se začali hlasitě smát. Seděli jsme tam pomalu až do večera a skvěle jsme se bavili. Tentokrát tvrzení, opravdu milá holka, platilo. 

Pokračování příště...