,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

33.

Ahoj!! Písnička nahoře je úžasná, sice se sem zrovna moc nehodí, ale musím se s vámi podělit o mou nově nalezenou skladbu :D 

Doslova jsem počítal každou sekundu do doby, než nadejde víkend. Tak hrozně moc jsem se těšil, že jsem kvůli tomu zrovna moc nenaspal, ale i tak jsem měl energie na rozdávání. A nebyl jsem sám. I Oikawa, u kterého se zdálo, že se se mnou nebude chtít bavit ještě dost dlouho, ze mě nemohl spustit oči. A já měl ten samý problém. Do toho jsem se pořád musel culit jako idiot. A netuším proč, ale zdálo se mi, že je snad ještě krásnější, než býval. Chtěl bych ho obejmout. Ale to že jsme uprostřed hodiny a že poutáme pozornost ostatních, mi v tom bránilo, stejně jako Eičina slova. Nechtěl jsem nic uspěchat a o to to bylo ještě těžší. 

Znervózňoval mě jeho pohled, ale na druhou stranu jsem byl rád. Pořád se tak roztomile usmíval. I kdybych se snažil ze všech sil, prostě jsem nemohl mu úsměv neopětovat. Musel jsem vypadat opravdu komicky. Navíc z té vší nervozity jsem se pořád drbal za týlem nebo se snažil uhnout pohledem, jenže déle než pár vteřin jsem to nevydržel. Nikdy dřív se tak neusmíval a nevím, jestli jsem si toho všiml až teď, ale on byl tak hrozně roztomilý. Nejradši bych skočil k němu a celého ho pomačkal. Měl jsem nutkání mu rozcuchat vlasy a štípnout ho do nafouklé tváře, která by jistě následovala. Potřeboval jsem s ním být o samotě. Mluvit s ním. Jenže do konce hodiny zbývalo ještě přes dvacet minut. Pak mě ale něco napadlo. Napsal jsem mu vzkaz na lísteček a nenápadně mu to dal na stůl. 

- Mockrát děkuji za poznámky, i když se mi učit nechtělo, nakonec jsem se učil. Nechtěl jsem promarnit všechnu tvou práci a teď si to pamatuju snad nazpaměť. - 

Přejel jsem po papíře a v duchu si představoval, jak to říká. No než jsem zašel hlouběji do svých myšlenek, odepsal jsem mu a též nenápadně dal lístek na jeho lavici. 

- Jsem rád, že ti to pomohlo, Platí ten vkend? Prosím, řekni ano, dlouho jsme spolu nemluvili. Jinak dnes vypadáš krásněji, než kdy dřív. -

Začervenal jsem se. Byl to jen obyčejný papír a přesto mi to přišlo kouzelné stejně jako jeho úsměv. 

- Musím nesouhlasit, protože tvůj úsměv je o dost krásnější a když se takhle budeš usmívat celý den, nemohl bych tě nechat o víkendu samotného. -

Začalo mi tlouct srdce jako o závod. Hlavně nenapiš nějakou hovadinu. 

- Děkuji, i když já se neumím usmívat tak krásně jako ty, Půjdeme po tréninku společně domů? -

Pořád jsem se na něj culil a cítil jsem, jak se tím nechávám pomalu ovládnout. 

- Už aby bylo po tréninku.- 

Pokračování příště...