,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

34.

Ahoj!!

Věnováno Karin_Kuroo <3 

Kdyby tohle viděla Eiko, určitě by se zlobila. Ne kvůli tomu, že by ji to vadilo, ale že strachu o mě. Většinou se do všeho vrhnu po hlavě a to je ten důvod, proč vždy naletím. Ale teď? Teď to cítím jinak. Teď vím, že potřebuju jen být s ním a všechno bude v pohodě. Jen těch pár dnů bez toho, aniž bych vnímal svět okolo sebe, stačilo na to, abych to mohl vidět z jiného pohledu. Přestal jsem se ztrácet ve svých myšlenkách a užíval si těch posledních pár minut, než nás rozdělí. Teď jsem měl mít dvě hodiny jinde. Hajime si zvolil jiný předmět.

- Na koho se mám koukat teď, když mi odejdeš do jiné učebny? Už teď je mi smutno... -

Opět mi přistál lísteček na lavici. A slova, které na ně napsal, nutily mé tváře zčervenat. A jo úplně jsem zapomněl, že spolu nebudeme celý den. Co budu dělat? Poslal jsem mu lísteček nazpět. 

- Mám pocit, že na ty dvě hodiny se mi zastaví srdce a rozběhne se, až tě znovu spatřím. -

Mám pocit, že se z jeho slov zblázním...ale do něj a ještě víc, než už jsem. Začal jsem opět psát a když jsem mu chtěl lístek předat, ozval se učitel. 

,,Pokud nechcete, abych si to vzal a přečetl to nahlas, ukliďte to do tašky a obzvlášť Vy byste měl dávat větší pozor, když máte skoro za čtyři." řekl s důrazem a propaloval mě očima. Šel z něj strach. Ihned jsem papírek uklidil a snažil se věnovat vyučování. 

Omluvně jsem se na něj zadíval. Asi jsme nebyli tak nenápadní, jak jsem si myslel. Přemýšlel jsem jsem, jak to bez něj vydržím. Možná bych ho mohl aspoň obejmout. To by nemělo být nic tak hrozného a věřím, že ani jemu by to nevadilo, ale měl bych to risknout. 

,,Příště si z toho napíšeme písemnou práci. Víte, komu poděkovat. Hodina skončila." řekl těsně před zvoněním. 

,,Ty mi to vážně děláš naschvál. Už jsem ti říkal, že tě nemám rád." najednou zakňučel Matsukawa. 

Ovšem to, že by mě neměl rád, nemyslel vážně. Jo on tenhle předmět nesnášel a já mu ještě zařídím test. Jsi úžasný kapitán, pomyslel jsem si.

,,Ale no tak, už si spolu nejspíš zadováděli, proto jsou dnes tak k nevydržení..." prohlásil Hanamaki. 

,,Co prosím?" musel jsem zatrhnout tuhle špatně směřující konverzaci. ,,Možná už byste se měli jít připravit na další hodinu a nestrkat nos do cizích věcí." 

,,Jo a ty zase něco jiného do někoho jiného." křikl Matsukawa, než nám zmizel z dohledu. 

Čekal jsem, že se za ním Iwaizumi rozběhne, ale na místo toho jsem ucítil jeho paže kolem pasu. Zezadu mě objal a vtáhl nejspíš vůni mých vlasů. 

,,To abych měl ty dvě hodiny na co myslet..." pošeptal jsem a následně se odtáhl. Vyrazil jsem do své třídy a věnoval mu ještě jeden úsměv, než se mi úplně vytratil z dohledu. Poté jsem se opřel o zeď a sešity si zakryl tvář. Celý jsem doslova hořel nervozitou a studem. Bylo mi tak trapně, to jsem nemohl říct něco lepšího. Takhle to vyznělo hrozně divně. Jsi vážně idiot Hajime. 

Pokračování příště...