,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

35.

Ahoj!!

Věnováno mim0_003 <3 

Vydal jsem se do své učebny stále okouzlený tím, co udělal. Teď už ho z hlavy nedostanu a už vidím, jak budu schopný dávat pozor při hodině. Ale měl bych  mu ukázat se všemi těmi poznámkami a usílím, co do toho vložil, že jsem se zlepšil. Jenže pak mě napadlo, že bych za to snažení mohl dostat nějakou odměnu. Vzal jsem do ruky telefon a najel na zprávy s Iwa-chanem. 

Me: 
Nechám se vyzkoušet...dobrovolně, když dostanu dobrou známku, bude následovat odměna? Ne jen vtipkuji. 

Ne vůbec jsem nevtipkoval, napsal jsem to, abych ho tak moc nerozhodil. 

Iwa-chan:
O takových věcech nikdy nevtipkuješ...záleží na tom, jestli se ti opravdu podaří získat dobrou známku, beru jen 1,2...poté se můžeme bavit o odměně. 

Me: 
Vždy jsi tak krutý...ale neboj, pro tebe tu jedničku získám a pak si promluvíe o tom, co chci, souhlasíš? 

Iwa-chan:
.....ok a teď se soustřeď! 

Konverzace tohoto typu mě vždy nutily se usmívat. Nejdřív se snaží říct něco milého, pak jako by si uvědomil, že takhle se nechová a přidá k tomu něco poučného. Než odzvonilo na hodinu, přečetl jsem si poslední látku a pak si ji několikrát přehrál v hlavě. Se zvoněním přišel i učitel. Zasedl za svůj stůl a listoval v knize. 

,,Chce být někdo zkoušen nebo přejdeme rovnou k látce?" optal se s očekáváním, že nikdo ruku nezvedne. 

Byl to celkem pohodář a jen o něco málo starší než my. Měl jsem jej rád, i když on nás asi moc ne...a tím, jak se naše třída chovala, jsem se ani nedivil. Zvedl jsem ruku. Překvapeně na mě pohlédl. Ne, doslova mě začal propalovat pohledem. Povytáhl jedno obočí. 

,,Ty chceš jít k tabuli?" optal se nevěřícně. 

,,Potřeboval bych si zlepšit průměr, který není zrovna nejlepší." řekl jsem a čekal, až mě vyzve k tabuli. Když tak udělal, šel jsem k němu. Pokládal mi celkem zákeřné otázky, ale nakonec jsem na každou z nich odpověď našel a i když můj výkon byl na dvojku, smiloval se díky mému dobrovolnému přihlášení a dal mi jedničku. Neměl jsem ani tak dobrý pocit z té známky jako spíš z té nadcházející odměny. O co bych si vlastně měl říct? 

Vrátil jsem se na svoje místo. A aniž bych si to uvědomoval, stále jsem se usmíval. 

,,Už jste na to konečně vlítli, že se dnes culíte od ucha k uchu?" ozval se za mnou Hanamaki. Leknutím jsem nadskočil. 

,,Cože? O čem to sakra mluvíš?" řekl jsem důrazně, když jsem si uvědomil, co právě vyšlo z jeho úst. 

,,Ale nic, jen jsem si všiml, že to mezi vámi poslední dobou dost skřípalo a dnes jste ze sebe nemohli spustit oči, tak mě napadlo, že Matsukawovo domněnka může být pravdivá...navíc všichni tak nějak tuší, že ty a Iwaizumi jste spolu." šeptl a svým pohledem doslova zkoumal v mých očích aspoň náznak toho, že měl pravdu. Určitě se zase vsadili. 

,,Jedno ani druhé není pravda..." povzdechl jsem si. 

,,Hanamaki, chtěl bys nám snad něco povědět i u tabule? Jestli ne, nevyrušuj!" 

,,Pardon..." řekl na oko omluvně. 

Poté mi věnoval ještě jeden pohled a zazubil se na mě. Protočil jsem nad tím oči a všímal si svého. 

Pokračování příště...