Milovat znamená promíjet (Dramione FF, AK 2020)

9.

"Co jsme mohla čekat? Že se změnil? Rozhodně ne. Je to furt stejný hajzl, jak byl dřív, nemělo v tom smysl doufat." nadávala velmi tichým hlasem, i když ji stejně nikdo slyšet nemohl, protože tady kolem ní nikdo nebyl, všichni očividně zalezlí v teple a pohodlí Lasturové vily, připravující se na zítřek, sama sobě Hermiona, když přes písčitou pláň směřovala směrem k Lasturové vile, její okna svítily i na dálku, že neměla nejmenší problém se k ní dostat. Stejně to tady znala.

A když tak šla, nechtělo se jí, vážně ne, přemítat nad tím, na kolik kousků ji rozděl starší osazenstvo Fénixova řádu, až přijdou na to, že jedno z jejích dvou přenášedel jí ukradl Draco.

A tak se místo těchto plánů, co jim řekne a souvisejících skutečností, v její mysli vynořila další ze vzpomínek.

"Tohle už nemá smysl, byl to jenom sen, Hermiono." pustil její ruce Draco a odstoupil o krok dozadu, s ledovou tváří a hnědovlasá čarodějka zakroutila hlavou - odmítala tu skutečnost, nechtěla ji za žádnou cenu připustit.

"Vždyť jsi říkal, že..." snažila se přednést alespoň jeden jediný argument, ale k dalšímu snažení jí zarazilo Dracovou zakroucení hlavou.

"Je konec, Grangerová. Nebyla to pravda. Nebyla, není a nikdy nebude. Jenom chvilkové pobláznění, útěk od skutečnosti. Smiř se s tím." pronášel Zmijozel s platinovými vlasy slova pro Hermionu ostrá jako dýky, které se zabodávají do těch nejzranitelnějších míst. Docházelo jí, jak moc se v něm spletla.

"Draco." zašeptala a sledovala, jak od ní blonďák odchází - zamířil ke dveřím, vzal za kliku a otevřel je - naposledy se zarazil, jakoby se snad chtěl ještě naposledy otočit. Hermioně se zdálo, jak se nadechuje k dalšímu slovu, větě, ale nakonec jen odešel pryč. A už se nikdy nevrátil.

Nesouhlasně zakroutila hlavou. Ne. Tenhle rozchod byl to nejhorší, co jí mohl udělat, však taky kvůli tomu probrečela několik dní v kuse, kdy se jenom spala zmrzlinou. Bylo to na Vánoce - den před Štědrým dnem. Přesně před rokem. Jakoby to osud udělal naschvál, že se potkali zase tento rok.

Chtěla mu to všechno vyčítat, zatraceně chtěla. Ale nedokázala sama sebe přesvědčit, aby na něj zavrhla. Nedokázala se zbavit pocitu, že to všechno nebyl jenom sen - bylo to zvláštní a nesnášela to na sobě. Ale pořád doufala, že se Draco vrátí a všechno bude jako dřív.

Ale čas jí pomalu vnucoval myšlenku, že měl pravdu - že to byl všechno jenom sen, který se ztratil a už nejde najít. Ale čas neodkázal smazat skutečnost, že Hermiona k tomu prokletému čarodějovi pořád něco cítila.