Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 21 ~

3k přečtení???
č. 1 v kategorii Fred?
Vy jste úžasní!
Takže dneska tu mám pro vás trochu... pikantnější, ale jen TROCHU, kapitolku.

Řekněme... těšte se :D

_hammerka_

***

Katie

"Musíme jít, Harry!" slyšela jsem volat pana Weaslelyho. Harry měl mít dnes disciplinární řízení a všichni jsme byli zvědaví a upřímně i dost vyděšení, jak to dopadne. Fred mi slíbil nějaký výlet. Tentokrát bez George, se kterým mi ale večer chtěli konečně prozradit, co je ta 'velká věc', kterou chystají. 

Fred

Vážně jsem se těšil. Georgie nebyl moc nadšený, že jsem tam chtěl s Katie sám, ale byl to výlet jen na chvíli. Nemohli jsme se zdržet moc dlouho.

"Připravená?" Chytl jsem Katie okolo pasu. "Kdyby jsi mi řekl, kam mě vezmeš, bla bych víc, ale no, jasně," řekla mi s úsměvem a v tu chvíli se mým žaludkem rozlil ten nepříjemný pocit, který jsem měl pokaždé, když jsem se přemisťoval.

Ocitli jsme se pře Doupětem. Ach bože, jak mi to tu chybělo. "Počkej, to je," začala Katie a otevřela pusu úžasem. "Jo, tady bydlím. Normálně, když se neschováváme," nemohl jsem zabránit smutnému povzdychnutí. Katie mě chytla za ruku a už mě vlekla dovnitř. Zastavila se přede dveřmi a mně dělalo problém schovat úsměv. Byla tak roztomilá. "Můžu?" Zeptala se rozpačitě s rukou na klice. "Jen dál, madam,"zasmál jsem se už naplno. Vběhla dovnitř a začala se rozhlížet okolo sebe. "To vypadá tak moc útulně," rozplývala se. Objal jsem ji okolo pasu. Podívala se na mě a políbila mě. "Jsi tak krásná," dal jsem ji pramínek vlasů za ucho a její úsměv se ještě rozšířil. "Miluju tě," slyšel jsem sám sebe z ničeho nic. Zaskočilo mě to, ale byl jsem rád, že jsem to řekl. Ona se nepřestávala usmívat a znovu se ke mně přiblížila. Díval jsem se jí do očí. "Já tebe taky. Miluju tě, Freddie," zašeptala. Ihned na to jsem jí políbil a do toho se usmál. Bylo to kouzelné.

Po nějaké chvíli začal být polibek víc a víc intenzivní. Chytl jsem ji pod zadkem. Vyskočila a omotala mi nohy okolo pasu. Myslel jsem, že mi srdce vyskoči z hrudi. Posadil jsem se na gauč. Přesunul jsem svoje rty na její krk. Nádherně vzdychla a já myslel, že v tu chvíli umřu. Pak jsem si vybavil, že na tohle nemáme čas a nevrle jsem si povzdechl. "Děje se něco?" Podívala se na mě okamžitě. Pohladil jsem ji po tváři. "Ačkoli to říkám nerad, na tohle bohužel nemáme čas a věř mi, že mě to mrzí víc, než cokoli," zasmála se a naposledy mě políbila. Pak slezla a já si všiml, že se mi mezitím udělala taková v tuhle chvíli 'nepříjemnost' v kalhotách, čehož si Katie samozřejmě musela všimnout taky. Jen jsem se pousmál a ,ona tuhle hru nejspíš chtělá hrát taky, Katie jemně zčervenala, ale nahla se ke mně a zašeptala něco, co bych zrovna do ní nikdy neřekl. "Pomohla bych ti, ale bohužel budeme muset za chvíli jít," pak mi dala pusu na krk. Překvapeně a pyšně jsem se usmál. "Hmmm, tak příště, krásko," odpověděl jsem se, než jsem si uvědmil, že takhle tu chodit nemůžu. "Asi běž napřed." Mrkl jsem na ní. Neměl jsem v plánu se nechat vykolejit. Nic na takovéhle míře důležitosti mě nikdy nevyvedlo z míry, tohle taky ne. Jen se usmála a šla do kuchyně.

Vrátili jsme se o pár hodin později. Už jsem se nemohl dočkat až Katie oznámíme tu novinku. Seděli jsme s Georgem na posteli a Katie naproti nám na druhé. "Takže," začala s výrazem plným otazníků. Věnovali jsme si s Georgiem rychlý pohled a pak řekli naprosto jednoduše unisono. "Založíme si vlastní obchod s nsšimi produkty," "bude to super," pokračoval George, "už jsme našli i místo, máme spoustu věcí v zásobě," doplnil jsem ho, "prkticky bysme nemuseli ani chodit do školy, ale tebe tam nenecháme," převzal si zase slovo George, "a jelikož letos končíme, začali jsme plánovat už teď o prázdninách." Dokončil jsem větu. Katiin šokovaný výraz, v dobrém slova smyslu, nás pořesvědčil, že to je perfektní nápad. "A bylo by nám ctí, aby jsi tam byla s námi. Pracovala s námi a bydlela s námi. Když budeš chtít, samozřejmě," řekli jsme znovu společně. V tu chvíli nám Katie padla okolo krku. "No to bude bombastický!" Vyjekla. Začali jsme se smát a objali ji nazpět. "Hrozně ráda vám tam budu pomáhat a, bože! Jakto, že jste mi to neřekli dřív!" Bouchla nás do ramenou a nacpala se mezi nás. V tu chvíli jsme zaslechli mamku volající nás k večeři. Oba jsme ji dali ruce na ramena, z každé strany jeden a donutili ji vstát. "Probereme to, naše milovaná Katie," začal George "ale teď jdeme na večeři, mám hrozný hlad."