My whole world - Dramione

-1-

Hermiona

Stojím na nástupišti 9 a 3/4 a čekám na své kamarády. S Ronem šel náš vztah do kytek. Neklapalo nám to a tak jsem to ukončila. Ron byl celkem naštvaný a asi pořád je, ale přijal to a teď se bavíme skoro jako dřív.

Utápím se ve svých myšlenkách, když v tom do mě někdo zezadu narazí a já spadnu. Podívám se nahoru a uvidím toho, do koho jsem už od prvního ročníku zamilovaná. Podává mi ruku, já ji nesměle přijmu a s jeho pomocí vstanu.

"Promiň a děkuji za pomoc" pípnu a podívám se do těch jeho krásných bouřkově modrých očí ve kterých se vždy tak utápím. Vypadá nádherně i když má strašné pytle pod očima. A celkově je tak nějak pohublý.

"Ty se mi nemusíš omlouvat, to já tě srazil a omlouvám se ti za to, jak jsem se k tobě vždy choval, a nenávidím se za to. A poděkovat musím já tobě, protože si se za mě přimluvila u soudu a jen díky tobě teď nesedím v Azkabanu. Takže ti ještě jednou děkuji." řekl nesměle a podíval se mi do očí. Viděla jsem vnich tolik vděčnosti ale taky bolesti a upřímnosti. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla.

"Já to všechno chápu. Choval jsi se tak kvůli otci. A smrtijedem jsi se stal proto aby neublížil tvé matce. A i když ti hrozilo smrtelné nebezpečí, přiklonil jsi se ke straně dobra a to je velmi důležité. Proto jsem se za tebe přimluvila. Já to vše chápu a už jsem ti to odpustila. Můžeme začít odznovu a s čistým štítem. Co na to říkáš?"dokončila jsem svůj dlouhý monolog.

"Rád začnu od znova.... Draco" řekl a podal mi ruku. Já ji přijala "Hermiona" řekla jsem a vřele se na něj usmála. On mi úsměv opětoval.

Poté jsme tam jen stáli a povídali si. Ale pak na Draca zavolali jeho kamarádi a tím nás vytrhli z rozhovoru.

"Promiň, já už budu muset. Moc dobře se s těbou povídá. Co takhle sraz v deset na astronomické věži?"zeptal se.

"Proč ne, s tebou se taky dobře povídá. Tak se uvidíme na astronomické věži. Zatím ahoj." rozloučila jsem se s ním on mi mávl na pozdrav a odběhl za svými kamarády.

Už mě nebavilo venku čekat tak jsem nastoupila do vlaku a našla volné kupé do kterého jsem si sedla a vyčkala na své přátele.

Při čekání jsem si vytáhla knížku a začetla se. Když jsem uslyšela zavrzání dveří od kupé jsem se rychle otočila. Ve dveřích stala  Ginny s Harrym. Rychle jsem se zvedla a uvěznila je ve velkém obětí.

"Taky tě moc rádi vidíme Hermiono. Ale nemusíš nás hned udusit." řekl s pobavení v hlase Harry. Já se od nich v mžiku odtáhla a omluvila jsem se jim. Pak jsem pokynula rukou k sedadlům a všichni jsme se posadili.

Pak jsem si uvědomila že tady někoho postrádáme. "Kde jste nechali Rona?" zeptala jsem se na otázku která mě velmi zajímala.

"Zapovídal se s Lenkou a Nevillem. Za chvilku se tu objeví " a hned jak to Ginny dořekla, dveře kupé se otevřely a v nich stál, kdo jiný než Ron.

"My o vlku a vlk o nás" zasmál se Harry. "Ahoj Rone jak se ti daří?" řekla jsem a objala ho. "Ale jo celkem to ujde. Co ty?" zeptal se nazpátek on při čemž se usmál. "U mně taky" slušně jsem odpověděla a Posadila se zpátky na své místo.

Zbytek cesty jsme si jen povídali. Ale když přišla řeč na famfrpál, tak jsem si znovu vzala knihu a četla si. Do téhle konverzaci jsem se neměla jak zapojit.