My whole world - Dramione

-2-

Hermiona

Hned jak jsme vystoupili z vlaku jsme se vydali ke kočárům a s těmi přijeli rovnou k Bradavicím.

Seděli jsme ve velké síni, u svých kolejních stolů a sledovali rozřazování prvňáčků.

Když se rozřadil poslední prvák tak si ředitelka stoupla na stupínek a začala svůj monolog:"Drazí studenti jsem velmi ráda že jsme se tu letos sešli v tak hojném počtu a to především z dodatkoveho ročníku. Pro dodatkový ročník jsem se rozhodla udělat samostatnou kolej budete mít vlastní společenskou místnost, vlastní pokoje a samostatný stůl. Také vám bude přidělen vlastní rozvrh. Stmelí se tak vaše mezikolejní vztahy. A jelikož budete mít stejné učivo jako sedmý ročník tak jsem se rozhodla přeřadit slečny Wasleyovou a Láskorádovou do dodatkoveho ročníku aby mohli být se svými přáteli. Od zítra tedy budete sedávat u vlastního stolu, a dnes již dostanete rozpis ohledně pokojů. A málem bych zapomněla, letošním primusem a primuškou se stávají Draco Malfoy a Hermiona Grangerová. Přeji vám příjemný vstup do nového školního roku. Teď se můžete pustit do jídla." hned jak dopověděla svůj velmi dlouhý monolog tleskla a na stolech se objevilo jídlo.

Já se jen rychle koukla po blonďákovi a pak se pustila do jídla. Přitom jsem přemýšlela nad reditelčiným monologem. Byla jsem velmi nadšená z tohe že budeme primusi já a Draco.

"Taky jste si všimli, že ten hnusnej smrtijed se vrátil?" řekl s plnou pusou Ronald.

"Přestaň mluvit s plnou pusou Ronalde. A není to žádnej hnusnej smrtijed. Nestal se jím dobrovolně. To je rozdíl ale to ty nemůžeš pochopit když jseš proti němu zatvrzelej odjakživa. Podíval jsi se na to i z jiného pohledu než z toho svého?!" Řekla jsem s ledovým klidem.

"No ještě ty se nám ho tady zastávej. Vždyť tě celý ty roky urážel. Proč se ho vůbec zástaváš?" prskal Ron

"Choval se tak, jak musel. A ve válce se přidal k naší straně. Tak už mu přestaň nadávat do smrtijedů a podobně." prskala jsem tentokrát já.

" Už to chápu................ ty ses do něj zabouchlá. A nesnaž se to popírat. Jsi jen mudlovská šmejdka. Jsi odporná!" vřískal dál Ronald po celé velké síni. Mně se vehnaly slzy do očí.

"Ne, to ty jsi odporný Ronalde. S naším přátelstvím je konec. Už tě nechci nikdy vidět. Nemáš srdce když ani neumíš dát druhou šanci někomu kdo si ji zaslouží. A urážíš své přátele." teď už jsem naplno brečela. Rychle jsem se otočila a vyběhla ven z velké síně.

Slyšela jsem za sebou kroky, ale neotočila jsem se. Mířila jsem si to rovnou na astronomickou věž. Tam jsem chodila vždy když jsem byla smutná.

Na astronomické věží jsem se sesunula k zemi a rozplakala se snad nejvíc jak to šlo. Když v tom mě někdo sevřel v obětí. A ne jen tak někdo ale Draco.

Draco

Když jsem jí konečně utišil, tak jsme si sedli vedle sebe a dívali se na oblohu plnou hvězd.

Povídali jsme si o všem možném. Povídala mi něco o svém dětství a já ji něco řekl také něco o svém životě, dětství atd..

Byla už noc a byla zima. Samozřejmě jsme použili oteplovací kouzlo ale pořád nám byla krapet zima. Tak jsem nám vykouzlil deku kterou jsem nás přikryl a ze země udělal měkkou matraci. Hermiona položila hlavu na mé rameno a usnula.

Já ješte chvíli přemýšlel nad tím, co se stalo na večeři. Byl jsem neskutečně rád, že se mě zastala a jsem jí za to vděčný, ale hlavou mi vrtá jedna věc.
ONA SE DO ME ZAMILOVALA? - že by cítila to samé co já? Chtěl bych se jí na to moc zeptat ale nevím jestli na to budu mít odvahu.

Takhle jsem přemýšlel ještě pár minut a pak jsem také usnul.

Ten sen byl o ní, jsem neskonale rád, že mi dala druhou šanci, protože já bych si ji  po tom, co jsem jí udělal nedal.