My whole world - Dramione

-3-

Hermiona

Probudila jsem se celá rozlámaná. Otevřela jsem oči, a zjistila jsem, že jsem na astronomické věži. Pomalu jsem otočila hlavu a uviděla Draca jak spokojeně oddychuje.

Začala jsem přemýšlet, co se vlastně včera stalo. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme na sebe s Ronaldem křičeli po celé velké síni. Pak jsem si vzpomněla, jak mě Draco utěšil a jak jsme si potom dlouho povídali. Řekl mi toho o sobě a o svém životě tolik. Uvědomila jsem si, jak hrozné měl dětství. On není zlý člověk, jen se mu v životě staly hrozné věcy.

Pak se najednou Draco pohnul a otevřel oči. "Dobré ráno" řekla jsem a podívala se mu do očí.

"Dobré ráno. Jak jsi se vyspala?" zeptal se a přitom se na mě usmál. Já mu úsměv oplatila a řekla že dobře, co on. A takhle jsme si ještě chvilku povídali, ale pak se zeptal na něco, co mě zaskočilo.

"Mluvil včera Weasley pravdu když řekl, že jsi se do mě zamilovala?" řekl a já otočila svůj pohled od něj abych se mu nemusela dívat do těch jeho překrásných očí.

"Ano. Ano mluvil." pípla jsem, ale pořád jsem se na něj neotočila. Až do chvíle, kdy mě k sobě otočil.

"Cítím to stejně" řekl a spojil naše rty v jedny. Ze začátku jsem byla nervózní, ale pak jsem náš polibek ještě prohloubila. Když jsme se pak odtrhli kvůli nedostatku kyslíku, jsem se ho musela na něco zeptat.

"Jak to teď tedy mezi námi je?" vyslovila jsem otázku a přitom jsem se mu dívala do očí. Věděla jsem že nebude přemýšlet dlouho.

"Hermiono Jane Grangerová staneš se mou přítelkyní?" Řekl a vykouzlil tím na obou našich tvářích větší úsměv než jsme měli doposud.

"Jasně že jo," řekla jsem a objala ho "ale necháme si to zatím jen pro sebe. Nevadí ti to?" zeptala jsem se.

"Ne nevadí a asi to bude i lepší. Nemůžeme to jen tak vychrlit. Už jenom kvůli naší minulosti." řekl a přitom mě objal.

"Můžeme už jít na snídani prosím? Mám strašný hlad." řekla jsem. On jen přikývl chytil mě za ruku a vyrazili jsme z astronomické věže. Před síní jsme se rozloučili a já do ní vešla dřív aby to nebylo divné. On přišel o pár minut později.

Hned jak jsem se usadila ke svým přátelům ke stolu smíšené koleje. Hned se na mě sesypaly otázky typu: kde jsi byla? Jsi v pořádku? Víš jaký jsme měli strach? Jak to že jsi nepřišla na pokoj?

Všechny tyto otázky pokládala jen Ginny a Harry jen přikyvoval.
"Jsem v pořádku Ginn. Já jsem se šla včera uklidnit na astronomickou věž. A tam sem potom taky usnula. A chápu že jste měli strach. Já jen prostě usnula. Omlouvám se." Dokončila jsem svůj monolog. Je mi líto, že jim musím lhát.

"To je v pořádku. Já to chápu." řekla Ginny a objala mě. U snídaně jsme si povídali. Celý týden máme volno, aby jsme si Bradavice prošli a připravili se na vyučování.

Najednou se u nás zjevil Blaise Zabbini. "Jen jsem se chtěl zeptat jestli nechcete dnes večer ve společence popít a zahrát pár her. Chtěli by jsme zakopat válečnou sekeru. Co vy na to?" zeptal se a mi si vyměnili pohledy které dávaly najevo svůj souhlas. Otočili jsme se zpět na Blaise.

"Ano. Velmi rádi přijdeme." řekli jsme jednohlasně a věnovali mu milý úsměv. On si pro sebe zatleskal a ještě než utekl nám řekl čas srazu. Pak už doopravdy odběhl za svými přáteli. My se na sebe jen pobaveně podívaly a dál se věnovali svému jídlu.