Destructive Storm [CZ] ✓

12. | Pohřeb

Probudila jsem se za tmy. Melanie vedle mě ještě pochrupovala a Ryan také stále spal. Opatrně jsem prošla okolo jeho matrace, která ležela na zemi, a vydala jsem se do koupelny. Zoufale jsem potřebovala sprchu. K mé smůle voda tekla jen studená, ale alespoň mě to probralo. Ručníkem jsem si vysušila vlasy a oblékla se do trička, které mi Ryan přinesl. Bylo to černé tílko s nějakým bílým potiskem. Bylo krásné a příjemné. Nasoukala jsem se do šedivých legín a uvázala si na sebe tenisky. Byla jsem připravená na další den.

Vydala jsem se do kuchyně, kde jsem se k mému překvapení setkala s Ruby. Vypadala hrozně sklesle, a tak jsem se k ní opatrně rozešla. Položila jsem jí ruku na rameno, což jí očividně trochu vyděsilo, protože nadskočila.

„To jsem jen já," řekla jsem s úsměvem. „Děje se něco, Ruby?"

„Mrzí mě ten včerejšek, toť vše. Měla jsem být ohleduplnější," řekla se smutným výrazem a já přikývla. „Máš právo se na mě zlobit."

„Nezlobím se," řekla jsem upřímně.

„Díky bohu," vydechla a sevřela mě ve svém objetí. Pevně jsem se k ní natiskla a položila jí hlavu na rameno. „Nevím, co bych dělala, kdybys odmítla se se mnou bavit. Neměla bych tu už nikoho, víš?"

„To jste s Norou byly tak velké kamarádky?" zeptala jsem se zájmem.

„Ani moc ne, ale občas jsme se mezi sebou trochu bavily. Moc se mi nesvěřovala, ale v poslední době mi říkala o svých nejistotách tady v naší skupině. Říkala, že se cítí jako páté kolo u vozu a že by si přála, aby zapadla. Ale moc blízké jsme si nebyly. Ale v noci jsem mohla stěží spát. Sdílely jsme spolu jeden pokoj a bez ní... Bez ní to tam bylo strašně prázdné."

„Já vím," zašeptala jsem, „včerejšek byl bez ní hrozně šedivý. Nezdálo se mi to, ale ona skutečně naší skupině dodávala trochu radosti. Bývala hodně optimistická, když netrpěla depresemi. Bude mi chybět její smích a objetí."

„Vím, že ti tvou nejlepší kamarádku nebudu schopná nikdy nahradit, ale vážně bych s tebou chtěla začít trávit více času, Kathleen," řekla Ruby a já s úsměvem přikývla.

„Taky bych s tebou chtěla trávit víc času, Ruby. Přijde mi, že my dvě jsme ještě neměly velkou příležitost se poznat. Prakticky nic o tobě nevím a to je škoda," řekla jsem a Ruby přikývla.

„Tak víš co?" řekla s úsměvem. „Uděláme spolu nějakou snídani pro naši skupinu a u toho si můžeme trochu popovídat, co na to říkáš? Já ti řeknu něco o sobě, ty mi řekneš něco o sobě a v tom procesu se o něco lépe poznáme?"

„Myslím, že je to geniální nápad," řekla jsem s úsměvem. „A hele, mohly bychom udělat vafle. Miluju je, ale už jsem je dlouhou dobu nejedla."

„Dobře," řekla Ruby s úsměvem. „Máme nějaká vajíčka?"

„Jasně," řekla jsem, „v ledničce jsou vajíčka ze včerejška."

„Díky bohu za ty hloupé slepice," zasmála se Ruby a vyndala z ledničky pár vajíček.

Společně se nám podařilo udělat dobře vypadající těsto. Pečlivě jsem ho zamíchala a dala první várku do vaflovače. Ruby se usadila na kuchyňský pult a já její počin zkopírovala.

„Takže byla jsem jednou vdaná," řekla Ruby se smíchem, „ale nevyšlo to. Vzali jsme se spíše z nutnosti, než z lásky. V té době jsem byla těhotná a domnívala jsem se, že i zamilovaná. Pár měsíců po svatbě jsem potratila a jsem jedině ráda za to, že jsem se s tím idiotem rozvedla. S ním jsem zažívala to nejhorší období vůbec. Byla jsem na dně a potřebovala jsem podporu a on mi jí nebyl schopen poskytnout. Tak jsem to ukončila."