Naughty list (Liam Payne FF)

Mum?!

„Jsi nějaká nervózní." Konstatoval Liam, když jsme byli na cestě k našim. Dneska totiž měli být od rána do večera na nějaké charitativní akci od táty z práce. A tak mě napadlo, že bychom si mohli uzmout na tajňačku pár perníčku od mamky, když nebudou doma, když se nám to včera tak trochu vymklo z rukou. Jenže jsem začala mít pocit, že to vlastně nebyl moc dobrý nápad. Riskovala jsem, že by Liam mohl přijít na to, kdo doopravdy jsem. Jenže když jsem mu o svém nápadu řekla, byl tak nadšený, že už to nešlo odvolat.

„Jen se bojím, že budou doma, nic víc." Odpověděla jsem, a zaposlouchala se do písničky v rádiu.

„Proč?" Usmál se Liam. „Stydíš se za mě?"

„Nemyslíš, že by bylo trochu divný, kdybys první poznal moje rodiče, než rodiče své snoubenky?" Odsekla jsem. Možná jsem to trochu přehnala, ale to bylo tou nervozitou. Liam si povzdechl a dál se věnoval řízení. „Promiň." Řekla jsem po chvíli ticha. „Tohle jsem neměla říkat." Liam zakroutil hlavou.

„Jen se mi tohle zrovna nechce moc řešit."

„A kdy to chceš řešit? Za 2 týdny se ženíš, proboha!" Vybuchla jsem.

„Rose..." Řekl smutným hlasem. Asi jsem znovu přehnaně reagovala, já vím, jenže mě tahle nejistota vnitřně ubíjela, i když jsem s ním na to nemyslela. „Víš, že je to složité..."

„Já vím, promiň." Omluvila jsem se znovu, i když jsem necítila, že mám za co. Jen jsem nechtěla dělat dusno. Zvlášť když jedem k našim. Liam se na mě usmál a dal svou ruku na moje stehno. Úsměv jsem mu opětovala. „Tady doleva." Řekla jsem mu. Kývnul hlavou a zabočil. Když jsme dojeli na místo, chvíli jsem ještě zůstala sedět v autě a pozorovala, jestli se v domě něco nehýbe. Liam se mi začal smát.

„Ale no tak, posero." Drbnul do mě. Já jsem svůj pohled ale ani na chvíli neodvrátila.

„Tak jo, můžeme." Řekla jsem po chvíli, když se mi zdál vzduch čistý. Neustále jsem se dívala kolem sebe, jestli nás nepozorují žádní sousedi, nebo jestli neuvidím schovaného papparazziho.

„Neboj, nepronásledují mě na každém kroku." Zasmál se Liam, když si všiml, proč se pořád rozhlížím kolem sebe.

„Já jen pro jistotu." Konečně jsem odemkla dveře a dostala se do domu. Opatrně jsem nakoukla, než jsme vešli dovnitř, ale opravdu se zdálo, že jsou všichni pryč. Trochu jsem si oddechla. „Radši se zouvej." Řekla jsem Liamovi. „Mamka je šílená na úklid." Dodala jsem na vysvětlenou. Liam přikývl a udělal, jak jsem řekla.

„Máte to tady hezké." Chválil Liam dům, ve kterém jsem vyrůstala a zvědavě si prohlížel všechny kouty.

„Díky." Poděkovala jsem a naznačila mu, ať jde za mnou do kuchyně. „Kde ona je jen schovala..." Přemýšlela jsem nahlas. Hledala jsem úplně všude, ale nikde jsem je nemohla najít.

„Proč by někdo schovával perníčky?" Divil se Liam.

„Protože by je pak nenažranci jako ty snědli na posezení a na Vánoce by nic nezbylo." Vyplázla jsem na něj jazyk. Hledala jsem dál, zatímco Liam měl dost práce se šmejděním. V duchu jsem se jen modlila, aby nenašel něco, co by mě prozradilo. To by byl konec. „Už to mám!" Rozsvítilo se mi a utíkala jsem do ložnice. No jasně. Perníčky byly schované v mamčině skříni. „Tadá!" Vrátila jsem se s úsměvem od ucha k uchu k Liamovi. Tomu se rozzářily oči a hned si jeden vzal. „Ale nesmíme jich sníst moc, aby to nepoznala." Dodala jsem. Liam měl plnou pusu, a tak jen přikývl.

„Panebože, měla jsi pravdu!" Vykřikl, když dožvýkal. „Tohle jsou ty nejlepší perníčky na světě!" Rozplýval se jako malé dítě.

„A mohl jsi jich mít plnou kopu, kdybys včera tolik nevyváděl." Škádlila jsem ho.

„Děláš, jako bych za to mohl. Mě se jen trochu rozsypala mouka, to ty jsi začala být agresivní."

„Prosím?" Vykulila jsem na něj oči a drbla do něj.

„Ty chceš zase dostat na prdel nebo co?" Řekl Liam vyzývavě a přitiskl mě ke zdi. Na to jsme se začali vášnivě líbat.

„Liame... Liame, tady ne..." Říkala jsem mezi polibky, načež se Liam odtáhl.

„Takže mi uděláš roomtour?" Zazubil se.

„Pojď prosím tě." Zasmála jsem se a tahala ho za ruku nahoru, abych mu ukázala zbytek domu. „A tohle je můj pokoj." Sdělila jsem mu, když jsme vešli do poslední neprobádané místnosti.

„Pěkný." Usmál se.

„Nekecej, je to hrozné." Zasmáli jsme se.

„Na puberťačku je pěkný." Zdůraznil Liam, a já jsem přikývla. „To jsi ty?" Vzal do ruky fotku, která stála v rámečku na stole. Byla jsem tam v princeznovských šatech, a vedle mě byl brácha za kovboje. Tuším, že mi tam mohlo být tak 8. „Jsi pořád stejná." Usmál se.

„To jako, že pořád vypadám na 8 a mám hrozný účes?" Zvedla jsem obočí a trochu se uchechtla.

„Pořád stejně krásná, jako princezna." Řekl skoro šeptem a zadíval se mi hluboko do očí. Začali jsme se líbat. Liam mě položil na postel a lehl si nade mě. Měla jsem ruce v jeho vlasech a cuchala jsem mu je na všechny světové strany, zatímco on mi vyhrnoval svetr i s tričkem, které za chvíli už bylo dole. Na to si přetáhl přes hlavu svoje a hladil mě po celém těle. Pomohla jsem mu se sundáním riflí a on udělal to samé mě. Na nic jsme nečekali, a o pár sekund později už jsme byli úplně nazí.

„Víš, že jsem tady nikdy s nikým... ehm?" Řekla jsem, než do mě vnikl.

„Tak to je mi ctí." Řekl Liam majestátně, načež jsem se začala smát.

„Už buď radši zticha." Přitáhla jsem si ho k sobě a zběsile ho líbala, zatímco on do mě vnikal. I když už jsme spolu spali víckrát, stále mi to připadalo tak krásné, jako poprvé. Nepamatuju si, kdy jsem se naposledy s někým takhle cítila. Naše těla byla tak synchronizovaná, že mi přišlo, že na světě už pro mě není nikdo jiný, než ON. Po chvíli si mě otočil na bok a pohyboval se ve mně, zatímco mě líbal na krku a hladil mi prsa, a za další chvíli bylo po všem, až mě to mrzelo.

„Promiň, dneska jsi prostě nevídaně krásná." Řekl, kdy si oblíkal boxerky. Zasmála jsem se té hlouposti a praštila ho do ramene.

„Tak pojď, než se naši vrátí a najdou nás tady." Přikázala jsem mu. Když jsme se oblékli a vydali se dolů, Liam vytáhl z kapsy perníček. „Cože, ty sis je vzal s sebou?" Vykulila jsem oči.

„Když já jsem si nemohl pomoct." Řekl Liam, zakousl se do perníčku a oba jsme se začali smát. Po pár sekundách mě ale smích přešel.

„Mami?!"