Of Ghosts and other Inaccurate Things [POZASTAVENO]

Regrets and other Pointless Things

Eijirou s ním šel trénovat - nebo místo toho bylo možná správnější říci současně s ním.

Během pozdních odpoledních hodin po škole na zahradě Katsukiho domu, když  Katsuki běhal 2 kolečka kolem bloku každý večer, ve škole během praktických cvičení a zápasu, měl Eijirou ve zvyku si sundavat tričko .

Katsuki často nachytal sám sebe jak jeho pohled bloudí přes Eijiho vypracované tělo, díval se na jeho ztvrdlou kůži a silné pohyby.

Byl to nepříjemný pocit v zadní části jeho mysli, neustálý tlak, který ztěžoval udržení jeho pozornosti od Eijiho, tlačil ho k vyrušení vzdálenosti mezi nimi - a přiměl ho to samotného chtít-

Katsuki se chtěl-

dotknout.

Katsuki chtěl cítit dotek. Chtěl se natáhnout a cítit pevné svaly, dotknout se a držet, bez toho, aby výsledkem bylo to, že mu ruka proklouzne přímo skrz Eijiho tělo bez ohledu na to, jak moc to nechtěl. Chtěl pod prsty cítit texturu ztvrdlé kůže, ostré hrany, které se měnili zpět do hladkých svalů, lesk potu pokrývající jeho čelo, paže a prsní svaly.

Chtěl na něj položit své ruce.

"kvůli boji" zamumlal si pro sebe, když běžel kolečka, které Aizawa nařídil celé třídě. Kvůli tomu, že se rozeběhl příliš rychle a nemohl vidět na Eijiho, který zrovna dělal kliky; On u toho vypadal jako by zo bylo úplné nic.

No, v jeho současné podobě bylo logické předpokládat, že pro něj není možné cítit napětí, takže bezproblémový způsob, jakým pokračoval, by pro Katsukiho neměl být překvapující. A přesto to u toho vypadal tak silně..

"Jen bojovat." zavrčel znovu na sebe, nohy se zrychlily, aby dokončily kolo rychleji, aniž by o tom vědomě rozhodl.

"Bojovat s kým?"

"Kurva!" Zakřičel Katsuki překvapeně, téměř zakopl o vlastní nohy a pak se agresivně otočil, aby se podíval na příliš usmívajícího se Denkiho, „Přestaň se u mě jen tak z  ničeho nic zjevovat!“ bylo naprosto směšné, jak kolem něj byl skoro neustále duch, ale Denki byl tím, koho přítomnosti si Katsuki  nevšiml nejčastěji.

"Kámo, běžím za tebou celou dobu." řekl Denki s pozdvihnutým obočím na své nedůvěřivé tváři; pak se výraz v úšklebku roztál, když se přiblížil, a Katsuki zavrčel a odklonil se.

"Rozptylovalo tě přemýšlení o tvé přítelkyni?" zeptal se rozhodně zbytečně moc spikleneckým tónem. Katsuki ho odstrčil položením kouřící dlaně na jeho hloupě usmívající se tváři.

"Žádná zasraná přítelkyně neexistuje, kolikrát ti to kurva musím říct."

"V tom případě přítel" pozměnil Denki a pak se zasmál nad Katsukiho pohledem. "Nebudu tě soudit kámo, to je v pořádku, jakákoli forma lásky má mé schválení."

"Už umlč kurva." zabručel Katsuki a zrychlil krok, aby se vzdálil a ukončil tento rozhovor. Trvalo to ani ne vteřinu než mu byl Denki zase v patách.

"Chápu, proč jsi nevrlý. Vztahy na dálku musí být těžké," řekl trochu udýchaně, ale i tak dokázal znít dychtivě - Katsuki se zastavil, jen aby na něj mohl zíral.

"Co to kurva." řekl a doufal, že mu Denki vysvětlí co tím myslel.

"Kámo, pokud se to snažíš udržet v tajnosti, tak ti chci říct, že ti to fakt nejde" řekl. Katsukimu se po celé tváři objevila nedůvěra, což podle všeho přimělo Denkiho vysvětlovat dále: „Vždy si s někým telefonuješ a usmíváš se.“