217 drinků (Yzomandias x Nik Tendo)

12 - titan

  První dva dny jsem ještě utápěl svůj mozek v alkoholu, pak mě ale našel Tomáš a rozmluvil mi to. Chlast jsem vyměnil za trávu a videohry. Moc jsem toho nedělal, kromě hudby samozřejmě. Studio jsem měl teď víceméně pro sebe, jelikož Dominik už měl všechny tracky na novej projekt nahraný. Ani to ho ale nedonutilo na chvilku zastavit, včera jsem ho opět našel, jak s Deckym nahrává.
  Týden utekl a my vyráželi na další zastávku. Tentokrát do Českých Budějovic.
  Na tohle město jsem čekal už od chvíle, kdy bylo potvrzené. Těšil jsem se, že zas na chvíli vypnu a na všechno zapomenu. Nehledě na to, že se k nám měl připojit Hasan. V Budějovicích nehrajeme tak často, ale když jo, tak to stojí za to. Bylo pár minut po poledni a my vyjeli. Tentokrát menší dodávkou, jelikož nás jelo víc.
  „Dej to sem vole," natahoval se Dominik po flašce vína, co jsem vytáhl z tašky. Beze slov jsem mu podal láhev dozadu a přesunul pozornost na svůj telefon. Dominik s Hasanem se vzadu něčemu smáli. Podíval jsem se na ně nechápavým pohledem a se zdviženým obočím.
  „Čum," strkal mi do obličeje Dominik Hasanův telefon. Na videu byl Andreas mající zas jeden ze svých proslovů, ale ve zrychlené upravené verzi. Začal jsem se taky smát. „Vy jste debilové," a s tím odvrátil svůj pohled zpátky na dálnici před sebou.
  Když jsme dorazili, šli jsme si rychle odnést věci na hotel a pak zamířili do klubu na zvukovou zkoušku. Přípravy na koncert proběhly jako vždycky a my už vyráželi ven na večeři. Pak zase zpátky na hotel si chvilku odpočinout a následně do klubu. Zul jsem si boty, lehl si na chvíli na postel a zavřel oči.
  Nemusel jsem se bát toho, že bych usnul, na to jsem byl moc natěšenej na koncert. Jen tak jsem přemýšlel. Nad ničím a zároveň nad vším. Co s náma bude, až odjedeme tour? Je tohle jenom menší pauza od toho, co se děje, za účelem užít si tour, a pak se to vrátí zpátky tam, kde to bylo? Nebo spolu budeme vycházet dál jako teď, a zapomeneme na všechno, co se za posledních pár týdnů stalo?
  Přemýšlel jsem nad tím, co jsem vlastně chtěl. Ani jedna z možností mi neseděla. Hlava říkala něco jinýho a duše taky. Část mě se s Dominikem cítila tak, jako s nikym jiným, a to nemluvim o naší společný noci. Nevím jak pro něj, ale pro mě to bylo něco naprosto jinýho a přesto tak přirozeného. Ale myslím tím úplně běžné věci a situace, nikdo mi nikdy nerozuměl tak, jako on. Dokázali jsme se rozhádat a vytočit do sraček, ale nic nás nemohlo nikdy rozdělit. Protože jediná věc, která by mě donutila se na Dominika dívat jinak, by byla zrada nebo neupřímnost. A ani jednoho on nebyl schopen. Takže naše hádky byly vlastně o ničem, o píčovinách, který byly nepodstatný. Vždycky budeme držet spolu, ať už to s námi dopadne jakkoliv.
  Od mých myšlenek mě vytrhl polštář, který mi přistál na hlavě.
  „Tak ty vole co děláš?? Já tady na tebe pět minut mluvim, jenom abych zjistil, že mě vůbec nevnímáš," řekl Toky a stál nad mou postelí s rukama v bok.
  „Au, co děláš debile," vyhnul jsem se odpovědi a mrsknul po něm polštář zpátky. Podíval se na mě upřeným pohledem a s mávnutím ruky se otočil. „A to je vlastně jedno, neřeš to."
  „Jak chceš," odpověděl jsem. Jestli si myslel, že ho budu prosit, ať mi to řekne, tak to se spletl. Bylo vidět, jak ho to zaskočilo a já se vítězně usmál. S tím jsem se zvedl z postele a začal se chystat na koncert.

  Po show jsem zpocený odešel do backstage, kde čekal JS s Andreasem. Posadil jsem se na židli a pozoroval ostatní. Dominik se bavil s nějakými holkami a Hasan zas s Andreasem. Místností byla cítit tráva a alkohol. Všichni měli dobrou náladu. Ještě chvíli jsme v klubu zůstali a pak odcházeli zadním vchodem.
  Když jsme dorazili na hotel, rozešli jsme se do svých pokojů, teda respektive k Hasanovi, kde se podle všeho konala afterparty, protože většina naší skupiny zamířila tam, já ale ne.
  „Ty nejdeš s náma Jakube?" zastavil se Hasan a díval se na mě. Jeho otázka donutila zastavit a otočit se i Dominika s Tomášem. „Počkej, ty fakt nejdeš," přidal se k němu i Toky.
  „Ne ne, jsem unavenej, jdu si lehnout," řekl jsem pravdu. Bylo kolem druhý ráno a já už cítil, jak mě přemáhá únava.
  „No, tak jdi no, ale bacha, ať nenecháš zase klíč v zámku pokoje, jak minule..."  řekl a zasmál se nad vzpomínkou z předchozí zastávky. S tím se rozešel za klukama, kteří už nevydrželi poslouchat náš malý rozhovor a šli napřed. Zmrdi, pomyslel jsem si a namířil si to směrem k svému pokoji.
  I přesto, jak moc jsem byl unavený, spánek pořád nepřicházel. Převaloval jsem se v posteli, ale v žádné poloze jsem nemohl usnout. Všechen alkohol, co jsem dneska zvládl vypít, pomalu vyprchával a já zas cítil tu známou nervozitu. Po další půl hodině jsem to vzdal, zvedl se z postele, oblékl si mikinu a tepláky a ze stolu vzal krabičku cigaret se zapalovačem. Nebylo to tak, že bych se zdráhal kouřit v pokoji, spíš jsem potřeboval na čerstvý vzduch, cítit, jak se mi o tělo otírá mráz.
  Vyšel jsem z pokoje na chodbu a ani ne pět metrů od svého pokoje se musel zastavit a párkrát zamrkat, abych se ujistil, že vidim správně. Přede mnou jsem spatřil Dominika, ke mně otočeného zády, s nějakou holkou. Stáli před jeho pokojem a vypadalo to, že nebude trvat dlouho a půjdou dovnitř.
  Byla dobrá, blond vlasy, úzkej pas... Moje nohy jakoby se rozhodly beze mě a vydaly se směrem k nim. Až když jsem stál metr od nich, tak si mě bloncka všimla. Překvapeně se na mě podívala a to donutilo i Dominika se otočit. Oba na mě zaskočeně koukali.
  „Jakube, co tady děláš?" zeptal se a já doufal, že si nevšimne krabičky cigaret v kapse, když jsem řekl: „Potřebuju s tebou něco probrat, dost to spěchá."
  „Vážně je to tak naléhavý, nepočká to do rána?" zkoušel se mě zbavit.
  „Ne, nepočká, potřebuju s tebou mluvit hned teď," řekl jsem teď už zvýšeným hlasem a kladl důraz na poslední dvě slova. Otráveně zakýval hlavou a pak pohled přesunul na ní.
  „Sorry babe, ale budeš muset jít," pronesl, zatímco já dál sledoval jeho obličej. Na ní jsem se ani nepodíval, tudíž jsem nemohl vidět ten vztek, který se jí prohnal obličejem. Nic neřekla, jenom se otočila a vydala se k výtahu.
  Teď už mi Dominik soustředěný pohled oplácel a se složenýma rukama na prsou pokračoval směrem ke mně.
  „Tak povídej, co bylo tak důležitýho." V očích mu hrálo pobavení. Věděl, že se nedočká odpovědi, protože žádná nebyla, znal mě.
  Stáli jsme tam před jeho pokojem, on teď už opřený o futra se založenýma rukama na prsou, já stojíc půl metru od něj. Naše pohledy, které jsme si vracely, nabíraly na intenzitě. Po těle mi místo mrazu přebíhala elektřina. A vypadalo to, že on je na tom podobně.
  Zavřel jsem na vteřinu oči a snažil si utřídit myšlenky. Vykročil jsem krok vpřed. Udělal to samé a pořád čekal, co ze mě vypadne.
  Už jsem se chtěl otočit a odejít do svého pokoje, ale jeho vyzývavý pohled mě donutil změnit názor. Možná toho budu litovat, možná ne, to mi teď bylo jedno.
  Přistoupil jsem k němu a políbil ho. Jednu ruku jsem položil na jeho tvář a druhou ho chytl za krkem. Začal mi ihned vycházet vstříc. Do polibku se pobaveně uchechtl a já taky.
  Ruku, kterou mě nedržel za pas, dal za sebe a otevřel dveře od pokoje. Začal couvat k posteli. Já za námi zabouchl a následně ze sebe nechal sundat mikinu. Sám si přetáhl tričko přes hlavu a naposledy se na mě podíval pohledem plným chtíče. Slova už nebyla potřeba.