Call me friend but keep me closer I. ✓

-30-

Zrovna jsem snídala, když do pokoje vešel táta s plnýma rukama tašek. Skoro celý byl schovaný do teplé zimní bundy, jen oči a nos mu koukaly. Kat za ním cupitala v zimní růžové kombinéze a na zádech táhla tátovy staré lyže. Rozhodli se, že Nový rok stráví na horách, což znamenalo, že jsem na celý víkend měla dům pro sebe. Blake se akorát vracela z jejich rodinné dovolené a Liv vymyslela, že sem i s Maxem na Silvestra přijdou a oslavíme ho jen ve čtyřech. 

,,Alex, my už pojedeme, abychom si dneska stihli alespoň zalyžovat. Určitě to tu zvládnete?" Pozvedl na mě táta starostlivě obočí, které mu čouhalo zpod pletené čepice. 

,,Tati, nejsem tu poprvé sama. Neboj se, všechno bude fajn. Vy si to tam spolu hezky užijte a zavoláme si, dobře?" zvedla jsem se na nohy a přešla k němu. Pevně jsem ho na rozloučenou objala a líbla ho na kousek odhalené tváře. ,,Dávej na něj pozor, ať si neublíží," přešla jsem ke Kat a taky jsem ji objala. Obě jsme se mé poznámce zasmály, protože jsme moc dobře věděly, jak je táta nešikovný, za což nás zpražil pohledem. Podržela jsem jim dveře a počkala, až táta vše naskládal do kufru. Oba se zastavili u svých dveří od auta a ještě mi zamávali. ,,Mám vás ráda!" Křikla jsem po nich. Kat mi poslala vzdušnou pusu, pak oba nasedli a autem vyjeli z příjezdové cesty. Jakmile jsem je přestala v dáli vidět, zapadla jsem do domu a dala se do příprav. Blake jsem neviděla jen tři dny, ale dnešek jsem chtěla udělat výjimečným. Navíc to bude poprvé, co budeme mít dvojité rande, proto jsem chtěla, aby vše bylo perfektní. 

Dala jsem si rychlou sprchu, trochu jsem se nalíčila a vlasy jsem si narovnala podél tváře. Hodila jsem na sebe obyčejné černé džíny a černý svetr, přes který jsem si přehodila jednu z mých oblíbených košil. Přesně ve chvíli, kdy jsem svůj dnešní vzhled kontrolovala v zrcadle, se ozval zvonek. Trochu mě to zarazilo, protože Blake klíče má, takže to musela už být Liv s Maxem. Bleskurychle jsem doběhla do předsíně a když jsem nadšeně rozrazila dveře, spatřila jsem ubrečenou Blake s kufry v ruce. 

,,Co se stalo?" Vyděšeně jsem ji vtáhla dovnitř a pomohla ji se posadit. Dřepla jsem si před ní a schovala její roztřesené dlaně do mých, přičemž jsem ji jemně políbila na obě ruce. 

,,Máma," vzlykla a znovu se odmlčela, aby vzlykla a popotáhla. ,,Ví o nás. Max ji to řekl." Svůj pohled měla sklopený k zemi. Celá byla vyděšená a rozklepaná. Řasenku měla rozmazanou kolem očí a oči i nos měla červeně napuchlý. 

,,Pojď ke mně. To nic. Jsem tu s tebou a spolu všechno zvládneme." Ani jsem neváhala a rychle jsem si ji přitáhla do náruče. 

,,Ty ji ale neznáš. Alex, takovou jsem ji ještě neviděla. Já-" zadrhl se ji dech. Odtáhla se ode mě a opatrně polkla, aby mohla mluvit. ,,Já se jí bála. Vypadala, jak kdyby mě chtěla zabít. Tenhle pohled jsem u ní ještě neviděla. Musel jsem utéct, ale vím, že mě dřív či později najde. Nevím, co s námi bude." Jakmile to dořekla, znovu se hystericky rozbrečela. Schovala jsem ji v náruči a chlácholivě jsem ji hladila po zádech. Brečela takhle skoro hodinu, dokud se neunavila. Vzala jsem ji proto k sobě do pokoje, kde jsme si lehli do postele a ona se okamžitě zachumlala v mém náručí. Za doprovodu mého hlazení ve vlasech hluboce usnula. Pro jistotu jsem s ní chvíli ještě zůstala, ale když se ke mně otočila zády, využila jsem toho a nechala ji se trochu prospat. Schovala jsem její kufry k sobě do pokoje a v kuchyni jsem připravila něco k jídlu, aby se hned, jak se vzbudí, najedla. Zrovna jsem kontrolovala lasagne, jestli se nepřipalují, když se znovu ozval zvonek. Okamžitě se mi stáhl žaludek, protože jsem nevěděla, jestli za dveřmi nestojí právě její máma. Velice pomalu jsem otevřela dveře a nenápadně jsem vykoukal ven. 

,,V pohodě Alex?" Zasmála se mému chování Liv a bez optání vtrhla dovnitř do domu. Brzy se za ní ale vynořil Max, který zřejmě ještě parkoval, proto jsem si ho prvně nevšimla. Jakmile jsem ho ale uviděla, všechen vztek se mi nahnal do hlavy a měla jsem chuť ho na místě zabít. 

,,To se ještě opovažuješ sem přijít?!" Vyjekla jsem a najednou se moje ruka dala do pohybu a mé pěstí se utkalo s jeho ostrou čelistí. Okamžitě mi to ruky vjela štiplavá bolest, přičemž jsem slyšela, jak mi pár kloubů v prstech křupnulo. 

,,Alex!" za mnou se ozvaly dva ženské hlasy. Jeden patřil Liv, která zmateně sledovala celou situaci a jakmile se Max svalil k zemi, přispěchala mu na pomoc. Blake, které patřil druhý hlas, ke mně přiběhla a stáhla mě od něj trochu dál. Když můj pohled sjel na ruku, která nehybně visela podél mého těla, byla už lehce namodralá. 

,,Co to do tebe vjelo?" Vyjekla Liv. Pomohla Maxovi na nohy a vtáhla ho dovnitř. Pomohla mu se posadit do křesla a z mrazáku mu přinesla ledový hrášek. 

,,Liv, zasloužil jsem si to," hlesl a vyhledal můj a Blake pohled, mezi kterými kmital očima. ,,Neudělal jsem to ale úmyslně. Ptala se mě, kde trávíme Silvestr a trochu mi to vyklouzlo. Když jsem se to pokoušel zakecat, vytáhla to ze mě. Moc mě to mrzí, neudělal jsem to úmyslně. Musíte mi věřit, že jsem nechtěl, aby se tohle stalo. Neublížil bych přece dobrovolně své mladší sestře." Liv byla stále trochu zmatená, ale když chvíli kmitala očima mezi námi a celou touhle situací, po chvíli ji vše došlo. 

,,Pojď, musíš si na to dát led," Blake se zdála vůči Maxovi nedůvěřivá, proto mě raději vzala za zdravou ruku a odvedla mě do kuchyně, kde mě donutila se posadit na barovou stoličku. Liv s Maxem spustili tichou konverzaci, takže jsme měli chvilku pro sebe. ,,Opatrně," vzala mražený polotovar, co nám jako jediný zbyl v mrazáku a pomalu mi ho přiložila k ruce. Ihned se ozvala ostrá bolest, po které jsem lehce sykla. ,,Nikdo ještě kvůli mě mýho bráchu nezmlátil." Uchechtla se a skousla si dolní ret mezi zuby. Byla tak křehká, že stačilo do ní strčit a celá by se sesypala, ale i přesto byla tak moc krásná a naprosto neodolatelná. 

,,Pro tebe cokoliv." šeptla jsem. Opatrně se ke mně sklonila a krátce mě políbila. Než se ale úplně odtáhla, na vteřinu si opřela své čelo o mé a já měla pocit, jako bychom takhle mohli zůstat navždy. Jakoby žádný svět okolo neexistoval a byli jsme jen ona a já. Jen těch pár milimetrů mezi námi a její pronikavé oči. Jenže tak to nebylo a obě jsme se o tom měly brzy přesvědčit. 

Hezké svátky všem :))