Call me friend but keep me closer I. ✓

-0-

Nakonec Liv s Maxem zůstali, všichni jsme si o tom pořádně promluvili a tím se dost vyčistil vzduch. Zbytek večera jsme přiopilý dělali různé kraviny a hráli hry, až mi připadalo, jako by se nic nedělo. Blake byla veselá a stejně divoká, jako jakýkoli den předtím. Byla jsem ráda, že alespoň na krátkou chvíli zapomněla na realitu.

Když byli tři minuty do půlnoci, vyběhli jsme s láhví šampusu na zahradu, bosými nohami jsme se zabořili do vymrzlého trávníku a nikdo z nás se nemohl přestat culit. S Liv jsme zapálili prskavky a když jsme od sousedů zaslechli odpočet, začali jsme hlasitě počítat i my. Jakmile padla půlnoc, Max práskl láhev a každý z nás se z ní napil. Liv nás s Blake pevně objala a pak se vrhla do náručí Maxovi, takže přestali vnímat jakoukoli realitu kolem nich. 

,,Miluju tě tak moc, až mám pocit, že mě to jednou zabije," otočila se ke mně Blake čelem a s vážností mi pohlédla do očí. ,,Děkuju za poslední měsíce, protože díky tobě teď konečně cítím, že doopravdy žiju. A jen díky tobě chci i žít dál," už jsem jí dál nenechala mluvit a bez dalších okolků jsem se jí natiskla na rty. ,,Miluju tě." Hlesla mi do rtů. 

,,Miluju tě." Na vteřinu jsem se od ní odtáhla, aby viděla upřímnost mých slov, která se mi leskla v očích a hned jsem ji znovu políbila. Tentokrát v tom bylo ale něco jiného. Cítila jsem úplně každý pocit, který ji momentálně koloval tělem. Každou kapičku lásky, bolesti, vzteku, smutku, radosti nebo chtivosti dávala do našich polibků. A cítila jsem to tam venku, na naší chladné zahradě, i později u mě v pokoji. Brzy po půlnoci totiž každý z nás odpadl. Proto jsme lehce uklidili, já poslala Liv s Maxem do tátovi ložnice a spolu s Blake jsme zapadli ke mně. Ve vteřině, co se dveře dotkli futer a klíč se otočil o tři sta šedesát stupňů, se znovu se stejnou chtivostí nalepila na mé rty. Její polibky byly tak něžné a zároveň tak děsně dravé, až jsem myslela, že se samou rozkoší brzy rozplynu. Stejně, jako tenkrát v jejím pokoji na našem prvním večírku, jakmile její ruka sjela po mém pasu níže, celé mě tělo se rozechvělo. Přitáhla jsem si ji ještě blíže, i když se zdálo, že už to ani nejde, a ještě víc jsem naše polibky prohloubila. 

Opatrně mě svalila na postel a sama si sedla rozkročmo na mě. Rukama jsem bloudila po jejím těle, až mé prsty konečně zabloudily pod její vršek, který jsem chtivě z ní svlékla a odhodila někam za ní. Když jsem se i já ocitla bez košile i svetru, odhodlaně jsem se převalila a dostala tak Blake pod sebe. To jí okamžitě vykouzlilo úsměv na tváři a probudilo mé oblíbené jiskřičky v očích. Na chvíli jsem opustila její rty a polibky jsem začala obšťastňovat její krk a dekolt, načež se pode mnou začala nedočkavě chvět. Chvíli jsem ji ještě z provokace napínala, než už to zřejmě nemohla dovolit a sama se o vše postarala. A pokud bych nepočítala naší úplně první společnou noc, tahle byla hned po ní ta úplně nejlepší ze všech. Bylo to úplně jiné, než jakýkoli jiný den. Všechny ty emoce a naše celková nálada to vše úplně pozměnila. 

Když jsem se ráno probudila, přetočila jsem k Blake, abych se k ní znovu přitulila, ale když jsem po ní rukou sáhla, abych si ji za bok přitáhla, nic jsem nenahmatala. Zmateně jsem otevřela oči a spočinula pohledem na prázdné matraci. Všechny její věci byly pryč, jen na stolku jsem si všimla malého vzkazu.

Nemůžu čekat na to, co bude. Vyřeším to hned a snad už navždy. Ozvu se. Miluju tě -B

Nemohla jsem tomu uvěřit. Šla za svoji matkou sama a ani mi nic neřekla. Rychle jsem vystřelila z postele a hodila na sebe oblečení, co se válelo po zemi. Vyběhla jsem z pokoje, ale v kuchyni mě zarazila Liv, která zřejmě dělala snídani. 

,,Někam se chystáš?" Ušklíbla se a sjela mě celou pohledem. Měla jsem úplně rozcuchané vlasy, určitě i pomačkaný obličej a na sobě jsem měla to samé oblečení, jako včera.