Procházeli jsem se. Kolem nás byly jen pole a lesy. Všimla jsem si, že je jedno pole plné slunečnic.
Milovala jsem ty květy slunce. Radostně jsem se na ně podívala a táhla tě za ruku k nim.
Zeptal ses mě, co mám pořád s těmi slunečnicemi, když jsem tančila ve slunečnicovém poli.
„Podívej, jak vznešeně tyčí své hlavy a pozorují slunce plující blankytným nebem. Když jde slunce spát a zapadne, květy smutně skloní hlavy a vzlykají."
Ony potřebují k životu slunce tak jako já tebe.
Ty jsi mé slunce a já tvá slunečnice.
ČTEŠ
Mezi námi: Motýli myšlenek
DiversosZavři oči a přemýšlej o tom klukovi. Řekni mi, jak se cítíš. Nech svou mysl najít jeho unavená ramena. Nech své myšlenky setrvávat na tom krásném úsměvu. Zhluboka se nadechni a pokus se tyto temné pocity odsunout stranou. Pro jedn...
