,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

37.

Ahoj!!

Jak? Kdy? A proč k tomu došlo? Byl jsem zaskočen a to nejen z toho, že to jen tak vykřikne před celou třídou, ale také kvůli tomu, že to první řekl právě jim a ne mě. To není fér. A vůbec, kde najednou vzal takovou odvahu, aby to řekl jen tak. Tss, tohle si budu pamatovat, pomyslel jsem si stále uražený. Sledoval jsem své ostatní spolužáky a jen Hanamaki s Matsunem se umívali s červenými tvářemi od ucha k uchu, za to ostatní nemohli vstřebat šok, který jim tou novinkou způsobil. Naštěstí zvonek a příchod učitelky celý ten rozruch utlumil. 

Pohlédl jsem na Oikawu. Zdál se celkem divný. Koukal směrem z okna a jeho tvář vypadala lehce naštvaně. Položil jsem mu dlaň na tu jeho, kterou měl na noze. Čekal jsem, že se otočí, ale nestalo se tak. Že bych ho svým vyznáním lásky naštval? Ale tohle by člověka nemohlo jen tak naštvat, ledaže by neopětoval mé city, což je snad nemožné...poté, co všechno jsem slyšel od Eiko.

,,Tooru, děje se něco?" nedalo mi to a optal jsem se jej. 

Nevěděl jsem, zda mu mám odpovědět...vlastně jsem spíš nevěděl, co mu mám odpovědět. Budu vypadat jako idiot, když mu řeknu, že žárlím na to, že své city prozradil dřív jim a ne mě. Jo i teď to zní dost hloupě. Otočil jsem se s úsměvem k němu, avšak neřekl jsem ani slovo. Hajime se zamračil tak jako vždy, když mu věnuju falešný úsměv a jako vždy mě hned poté bedlivě zkoumal pohledem. Tak snad na to jeho chytrá hlavička přijde. 

Povzdechl jsem si a nasadil smutný výraz plný bezmoci. Netušil jsem, že by ho to vážně mohlo naštvat...rozhodně ne natolik, aby mě ignoroval. Ale co přesně ho naštvalo? Nemohl jsem na to přijít. 

Jak rychle hodina začala tak i skončila a my dva spolu stále nemluvili. Neměl jsem v plánu mu dát tu možnost, dokud nebudeme sami. Místo toho jsem upínal pozornost na ty dva přiblble usmívající se idioty. Jo bude zábava sedět tak blízko nich další tři následující hodiny, pomyslel jsem si. 

,,Ale no tak, on ti vyznal lásku a ty na oplátku zareaguješ tím, že s ním nemluvíš? Co tě tak žere?" špitl ke mně Hanamaki. 

Naklonil jsem se víc k němu, aby mě Iwaizumi neslyšel a nemohl si nevšimnout Matsunovo zvláštního výrazu, jako by se snad v jeho očích odrážela žárlivost.

,,Za prvé, přišlo to sakra nečekaně a za druhé, tohle před tím neřekl ani mě a jim to řekne jen tak?" pošeptal jsem na zpátek. 

,,Jsi jak malý dítě...nedostal se do zrovna dobré situace a tohle bylo přímo špičkové řešení, vždyť jsem ti říkal, že všichni tak nějak tuší...tak se nechovej jako malej. Pořád lepší než aby tě zase nazýval jeho úžasnýma přezdívkama." řekl tentokrát se smíchem Hanamaki. 

Kdežto Matsukawa s Iwaizumim si vzájemně odkašlali, čímž si docílili naši pozornost. Jen jsem nevěděl, koho sledovat dřív. Proč mi najednou hlavou probleskla myšlenka, jestli ti dva spolu něco nemají? Nakonec jsem se zaměřil na tabuli a rozhodl se Iwa-chana ještě nějakou chvíli ignorovat. 

Pokračování příště...