Únos (kagehina) [ZRUŠENO]

Kapitola 13.

Kageyamovi se přestal točit svět před očima. Sice nebyl úplně střízlivý (to by tu fakt asi museli sedět až do rána), ale jeho nedočkavost už tak trošku nemohla vydržet. Řekněme, že už ji nesvedl déle držet na uzdě.

,,Můžeme začít."

...

V Hinatovi trochu zatrnulo. Jasně že nebyl tak naivní, že by doufal v to, že by se na něj černovlásek opravdu celou noc jenom díval tím svým ostrým pohledem, ale přece jen tam nějaká ta naděje byla.

Hinata si sundal třesoucíma se rukama hedvábný župan z ramen a odhodil ho vedle postele. Kageyama si mezitím sundal košili i kalhoty. Hinatovy oči zabrouzdaly na mladíkovi odhalenou hruď a Hinata musel uznat, že mladík před ním byl pohledný i pod oblečením. Dobře stavěný, rovný jak tyčka a na první pohled pevné svalstvo. I když se to Hinatovi ani trochu nelíbilo, musel uznat, že by si rád sáhl. A taky že si dost možná za chvíli sáhne.

...

Kageyama vlezl do postele nad Hinatu a propaloval jeho hnědé duhovky pohledem. Sehnul se k Máličkově šíji a zaváhal. Nevěděl, jestli se mu to chce udělat. Přece jen, tohle nebyla Drobkova volba a určitě mu to bylo nepříjemné. Kageyama teď vůbec nevěděl co dělat. Proto uzdu převzala jeho sobeckost a zbývající opilost a obdařil jeho šíji polibkem. A za ním dalším a dalším a dalším.

...

Hinata byl v koncích. Nevěděl vůbec co má dělat, proto si vzal něco z rad, co mu dal Suga-san a jemně zapletl svou dlaň do mladíkových antracitových vlasů. Pokusil se i o tichý sten, ale místo toho začal plakat a popotahovat. A vůbec nevěděl proč.

Samozřejmě že se mu to stále stávalo. Přece jen, byl tu teprve jenom měsíc. Ale teď se necítil nějak moc nekomfortně nebo, že by litoval svého rozhodnutí nebo by chtěl utéct. A to se mu trochu nelíbilo. Teda, líbilo, ale nelíbilo.

...

Nebudu vám lhát, Kageyama po Hinatově letmém doteku lehce znervózněl. A znervózněl ještě víc, když si všiml slz na Malíčkových tvářích. Jako by jeho dosavadní level nervozity nebyl dostatečně vysoký.

Kageyama rychle přestal laskat Chlapcovu šíji, slezl z něho a sedl si k Malíčkovi zády k čelu postele. Hinata se rukama vytáhl do sedu a opřel se o čelo postele vedle Kageyamy.

,,Udělal jsem něco špatně?" Zeptal se Kageyama. Nic. Malíček zůstal potichu. Nevydal ani hlásku. Teda kromě tichých plačtivých stenů a popotahování. Kageyama si povzdechl.

,,Špatná je celá tahle budova. Kdyby mě Oikawa nenutil a neměli tu tak dobré saké, už bych tu ani nepáchl. Takže chápu, že brečíš a není ti to příjemný. A nemusíme dělat tam tu věc, kvůli který celá tahle budova existuje. Pokud teda nechceš."

Yo-ho!

Takže lidičky, chtěla jsem vydat část na Vánoce. Nechtělo se mi. Chtěla jsem vydat část na silvestr. Byla jsem moc unavená. Chtěla jsem vydat část na Nový rok a taky málem vyšla, ale moje korektorka se na mě vykašlala. Takže vyšla až dnes.

Copak jste dostali k Vánocům? Já kopu knížek. A nějaký drobnosti. 

Dále bych vám moc moc chtěla poděkovat za 2K přečtení. Moc to pro mě znamená a byl to pro mě jeden z nejkrásnějších dárku. Takže moc moc děkuji.

To by bylo všechno. Pokud se vám kapitolka líbila, nezapomeňte ji ohodnotit votem, popřípadě komentářem. Poměrně opožděně vám přeji veselé Vánoce a všechno dobré a hlavně zdravé do nového roku.

Miluju vás!

♥ Vaše Aya ♥