💚V Zajetí Lásky💛

12.

Seděla jsem v učebně a čekala na hodinu přeměn. Seděla jsem tu sama a pročítala jsem si učebnici. Nemohla jsem spát. Měla jsem plnou hlavu myšlenek a jako vždy jsem se je snažila zahnat čtením. Sice přeměny mě moc nebavili, ale nic jiného jsem tu s sebou neměla. Až na učebnici lektvarů, kterou si číst ani nemusím.
Když jsem se konečně začetla do učebnice, rozletěly se dveře a do učebny vešel Draco a jeho dva poskoci. Zvláštní, že tak brzy je vidím na hodině. Většinou se loudají a snaží se zdržet, aby tu nemuseli být. Cítila jsem něčí pohled na sobě. Bylo mi jasné, že je to Draco. ,,Emm, tak mi půjdeme na snídani." Slyšela jsem jednoho ze dvou nenažranců a po té bouchnutí dveří.
,,Co ty tady tak sama? A tak brzo ráno?" Přešel ke mně Draco. ,,To bych se spíš měla ptát já tebe ne?" Svůj pohled jsem stále měla v učebnici. Bylo mi jasné, že jeho krásné oči mi zamotají hlavu. ,,Dobře. Dělali jsme zase blbosti a potřebovali jsme se schovat. Jinak bych na hodinu jako vždy přišel pozdě. Tedy zrovna na tuto." Ohlédl se okolo a znovu se zastavil na mně. Bylo to zvláštní. Nejdříve se chová jak úplný ubožák a teď? Teď je jak kdyby... vlastně nevím. Je milí, hodný,... ale jen na mě. Na ostatní je stále arogantní blbec z rodiny Malfoyů. ,,Nemohla jsem spát. Proto jsem šla dřív a teď sedím tu." Stále jsem odmítala zvedat svou hlavu. Jeho přítomnost mi byla dosti příjemná, ale bála jsem se, co bude dál. Co se stane. ,,Nechceš jít aspoň na snídani?" ,,Ne." Odsekla jsem, ale Draco se nedal ,,Jdeme." ,,Ne!" Sama nevím, proč jsem byla taková, ale cítila jsem se tak dobře. Bylo mi to vůči němu nefér, ale už je to tak. Taková jsem já. ,,Zvedej se. Jdeme." ,,Draco já nechci! Nemám hlad!" Vykřikla jsem a konečně jsem se mu podívala do očí. Samozřejmě jsem se v nich utápěla, proto jsem raději uhla. ,,Dobře. Jak chceš." Odsekl Draco a odešel z učebny. Poléval mě vztek, lítost i smutek. Proč jsem taková. Neznám nikoho, kdo by se u nás z rodiny tak choval. Jedině babička, ale ta emoce nemá. Tak proč?!
Seděla jsem tam do začátku hodiny. Draco si raději sedl sám, ale jeho pohled jsem moc dobře cítila. Vždy si sedá za mě nebo přímo ke mně. Nemohla jsem se mu divit, že dnes učinil takto. Zvláštní ale je ho vidět včas na hodině. Do učebny vešla profesorka přeměn ,,Připravte si hůlky, učebnice a zvířata." Všichni tak učinili, co řekla profesorka. Někteří si vzali své mazlíčky, jako například Ron svou krysu. A někteří si vypůjčili od profesorky. Dostala jsem krásnou Agamu. ,,Hůlky do ruky. Zkusíme proměnit vaše zvíře na pohár na vodu. Raz, dva, tři, Feraverto." Profesorky zvíře se proměnilo ve stříbrný pohár. ,,Tak teď třeba vy Pane Weasley. Raz, dva, tři, Feraverto." Ron se na profesorku vystrašeně podíval. Profesorka ho ještě více pobídla a Ron se podíval má svou ušmudlanou krysu. ,,Uhm......." třikrát mávnul hůlkou ,,Feraverto." Jeho krysa se sice proměnila v pohár, ale jeho hůlka byla v katastrofálním stavu. Pohár byl chlupatý a měl ocas. Většina studentů se smála. Jediná já jsem zakroutila hlavou a hleděla si své Agamy.
Hodina skončila. Rychle jsem si posbírala věci a vyšla z učebny. Teď jsme měli mít lektvary. Nechtěla jsem přijít pozdě. Neměla jsem náladu na Snapovi narážky a blbé poznámky. Šla jsem chodbou, která vedla k učebně. Trochu mě to tu děsilo. Sklepení se spousty uliček. Koho by to neděsilo. Už jsem skoro byla u učebny, ale někdo mě zatáhl za ruku a vtáhl do té děsivé a temné uličky. Vypískla jsem, ale dotyčný mi zakryl pusu rukou. Přitiskl mě ke zdi a podíval se na mě. Byl to Draco. Já vytřeštila oči. Chtěla jsem mu vynadat, ale nemohla jsem, jelikož mi stále držel pusu. Rozhlížel se okolo a pak se lítostivě podíval na mě. Pomalu mi z pusy sundal ruku a samozřejmě bych to nebyla já, kdyby nespustila ,,Můžeš mi říct, co d..l..š.." znovu mi rychle zakryl pusu. ,,Šššš." Vyšlo z jeho úst. ,,Uklidní se. A hlavně potichu." Já naštvaně přikývla a Draco mi znovu sundal ruku z pusy a já znovu chtěla vyvádět. Nadechovala jsem se, ale Draco mi dal tentokrát prst na pusu. Nahodila jsem výraz Co je?! ,,Snape." Šeptnul a já se zděsila. Výborně, a teď přijdu pozdě a budu poslouchat jeho blbé narážky.
Když Snape zmizel, Draco sundal prst z mé pusy a já konečně mohla mluvit. ,,Co děláš?! Zase přijdu pozdě! Dneska nemám náladu poslouchat jeho...." nestihla jsem doříct svou myšlenku ,,Uklidni se. Jasný!" Svraštila jsem čelo a snažila jsem se pochopit, co dělá. ,,Hele já.. chci si promluvit." Řekl vážně. ,,No, tak mluv." Odsekla jsem. ,,Nebuď taková." Přešel ke mě. ,,Nebo aspoň ne na mě." Prohlížel si mě jak obrázek. ,,Hele! Nemusíš být tak egoistický." Draco se pousmál a dal mi pramínek mých černých vlasů za ucho. ,,Jsi krásná." Sladce se usmál a zadíval se mi do očí. V jeho očích jsem se jako vždy ztrácela. ,,O čem si chtěl mluvit?" Chtěla jsem tuto chvíli nějak rozehnat, ale Draco toho využil. Cítila jsem jeho jemné rty na těch mých. Dal mi krátkou pusu a pomalu se odtáhl. Podíval se mi do očí, ve kterých rozeznal, že chci více než jen malou pusu. Znovu se přitiskl na mé rty a začal s nimi pohybovat. Mé knihy spadly na zem. Nemohla jsem si odpustit se mu zarýt prsty do jeho bílých vlasů. On svoje ruce dal na můj pas a začal s nimi pohybovat. Něžné líbání ale přerušil. Odtáhl se a opřel se o zeď naproti. Zhluboka jsem dýchala a sledovala ho. Nechápu, že jsem byla tak slepá. Byl krásný. Přešla jsem k němu a dala mu ruce na jeho hruď. Sladce pozoroval co dělám. Zadívala jsem se mu do očí a dala mu malou malebnou pusu. Odstoupila jsem a chtěla jsem si sebrat své knihy. Dracovi se to nelíbilo a proto si mě přitáhl k sobě. ,,Tohle mi nedělej." Proměřil si mě očima a já se šibalsky usmála. Poté mě pustil. Já si tedy konečně sebrala své knihy a vyšla jsem z uličky. Chtěla jsem jít na hodinu, ale raději jsem svůj krok zlomila a šla na kolej. Poslouchat Snapa fakt nepotřebuji.
Viděla jsem ještě jak Draco vychází z uličky a ohlíží se za mnou.