I don't feel safe there

tajemství

Lucka na mě divně koukala, co tady dělám. ,, Co tady sakra děláš?" Nevěděla jsem, co jí mám říct. Nemůžu jí přeci vyslepičit všechno. Známe se teprve den? Možná 2, nevím. Stuhla jsem, když se mě zeptala, co tady dělám. ,,Tak odpovíš mi?" Zeptala se znova a já se konečně odhodlala odpovědět. ,, A-ahoj, promiň nevěděla jsem, že tady bydlíš..." Uppss to je špatná odpověď. Zamyslela se a já doufala, že mě normálně pustí. ,, A jak ses sem dostala?  Všechno je zamčený a navíc máme tu ochranný systém." Pořád se zamýšlela nad tím, co tu proboha dělám. Sakra co jí mám říct? ,, No... já ani sama nevím... Prostě jsem se něčeho dotkla a jsem tady." Odpověděla jsem a ona na mne vykulila oči. ,, T-to není možné... Pojď za mnou." Ukázala rukou směr, kterým půjdem. 

 ,, Je to tenhle?" Ukázala na ten krásný modrý kámen, na který jsem sáhla. ,,Ano, to je ten on. " Na to se začala smát. ,, Čemu se směješ?" Zeptala jsem se s nejistotou, zda to byla špatná odpověď nebo myšleno jinak. ,, To znamená, že jsi z Ásgardu, že?" A kurwa, má pravdu. Co mám dělat?! ,, Protože to by vysvětlovalo tvoji nervozitu a protože tento kámen se nazývá  Enemirus a ten se objevuje jenom na Ásgardu. Řekla mi a já si vzpomněla na moment, kdy mi Loku říkal, že se ho nemám dotýkat jinak se teleportuji k nepřátelům.. počkat NEPŘÁTELŮM?!?! To znamená, že Lucka je svým způsobem nepřítel? to snad ne..."Neboj já ti neublížím." řekla mi s klidným hlasem a u toho se usmívala" Tak co po mě chceš?" Zeptala jsem se s koktavým hlasem. Ukázala hůlkou směr, abych šla za ní.

Procházíme uličkou, nebylo to až tak moc osvětlené. Podlaha z bílého mramoru, světla akorát na černých zdích a na stropě krásné malby. Ty malby poukazovali na mír mezi jejich lidem a dalšími. Došly jsme na místo. Zatleskala a rozsvítili se  se světla. Další malby proboha ať mi nevypráví jejich příběh. Jinak tady usnu. (Haha teď jsem vás dostala co?) Lucka začala vyprávět. "nevím kde začít , ale začnu asi od téhle doby. Před 526 lety bylo to na území dnešní Jižní Ameriky lid nazývaný zmijozelové (neptejte se pls). Zmijozelům se říkávalo proto, jak se chovali. Nebyli to dobří lidé, jako ostatní. Celá Amerika byla rozdělena na 4 části. Nebelvírové, Mrzimoří a Havraspárší. První nebelvírové. Ti byli vládci, hlavně proto aby byl mír mezi lidmi a kouzelníky na celé planetě. Druhý byl Mrzimorové  vládli, aby každý druhý jak už kouzelník nebo člověk mohli jíst, pít a starat se o rodinu. Třetí Havraspár dříve vládli větru a moři poté vládli proto, aby ostatní mohli studovat a měli své náboženství. A poslední... Zmijozelové. Kdysi to byli kouzelníci, kteří si pomáhali navzájem a chránili jeden druhého. Byli něco jako štít lidu. Jenomže se to všechno změnilo. Ostatní lidi ať už kouzelníci chtěli víc. Neměli nás rádi, za to jací jsme. Viděli nás jako ubožáky, kteří nic nemají a jsou zbabělci. Jednou se tvůj národ vkradl do našeho území a dostal rozkaz ať vypálí všechno, co se jim připlete do cesty. Celá Amerika se snažila urovnat mír mezi nimi, ale oni si nedali prostě říct.... Vypálili VŠECHNO vesnice, města, školy... a Někdy dokonce zabíjeli. Byla zničena naše největší památka... Vyhnali jste nás z našich domovů a my ztratili vše. Od té doby se Zmijozelové chovají tak jak se chovají..." Dokončila příběh a mě to docela zaujalo. Nevím proč, ale bylo mi zle, špatně. Ani se nedivím, že se teď rozbrečela. Ztratili vše na čem jim záleželo... Obejmula jsem ji a ona se hlavou zabořila do mého ramene a začala znovu brečet. Chci to změnit. Chci aby měli to co měli před tím. Lucka se najednou rychle otočila a řekla" Měla by si jít tam kam patříš" kývla jsem a protože jsem ještě nevyskoušela svou schopnost teleportace bez pomoci Lokiho. Začala jsem mizet "tak zítra ve škole" usmála jsem se a ona mi odkývla a také se usmála. Už jsem zase byla v lese. Ale vůbec jsem netušila jak zpátky do paláce. "Darsy!! Tady jsi! Zakřičel na mě Loki. Obejmula jsem ho. " Že ty jsi mě hledal?" Zeptala jsem se. No samozřejmě že ano. Vždyť si moje budoucí manželka sis myslela že tě hledat nebudu? Usmála jsem se na něj a on mi to oplatil. Ctěla jsem mu říct,co jsem se dozvěděla od Lucky, ale pak mi to došlo. Nemůžu mu to říct. To už bych se nikdy nemohla na Zem vrátit.