,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

42.

Ahoj!!

Na všechny otázky mi odpověděl správně, takže nebylo zapotřebí ho mučit déle.
,,No vidíš, nakonec si to zvládl, bylo to tak těžké?" řekl jsem, aniž bych čekal zpětnou reakci. Podíval jsem se na hodiny, bylo půl osmé. Asi bych se tu neměl zdržovat příliš dlouho, pomyslel jsem si. Pohlédl jsem na Oikawu, který na mě hleděl zvláštním pohledem, z něhož mi přeběhl mráz po zádech (obrázek máte nahoře). Cítil jsem se v ohrožení. Vypadalo to stejně, jako když šelma zaměřuje svou kořist a jen čeká, než bude moct udeřit. 
,,Tooru, proč se na mě tak koukáš?" optal jsem se. 

Celou dobu, co mi pokládal otázky jsem se držel. Sledoval jsem jeho rty, jak se pohybují a měl strašnou chuť si je přivlastnit.
,,Protože mám chuť udělat jednu určitou věc a když tak přemýšlím, už spolu chodíme, takže bych to nejspíš směl udělat..." řekl jsem a olízl si ret. A teď když mluvil znovu, bylo to už k nevydržení. Pomalu jsem se blížil k němu. 

,,Tooru, co chceš dělat?" znovu jsem se optal. On se však k odpovědi neměl. Jen se blížil čím dál blíž. Nakonec si sedl na mě. Omotal si ruce kolem mého krku. Zatajil se mi dech a srdce vynechalo úder. Co to zase vyvádí? Myslel jsem si, že si zvyknu, že je tak blízko, ale jak to tak vypadá, ještě mi to nějakou dobu potrvá. Zavřel jsem oči. 

,,Vždy jsem o těchto chvílích jen snil, ale teď už to konečně můžu uskutečnit." pošeptal jsem a přivlastnil si jeho rty. Pronikl jsem do jeho úst jazykem a zkoumal každý milimetr. Začali jsme zápasit. Asi se mu nelíbila představa, že bych mohl mít navrch. Nenechám tě vyhrát tak snadno, Iwa-chan! Křičel jsem ve své hlavě. 

Nějak se nám do toho opřel, ale já nerad prohrával a proti němu jsem prohrát nechtěl už vůbec. Dal jsem do toho všechnu svojí energii, touhu i lásku. Jenže pak jako bych slyšel někoho zvolat jeho jméno. Na chvíli jsem se odtáhl.
,,Nevolal tě někdo?" optal jsem se. Nechtěl jsem, aby někdo další byl svědkem toho, co se tu děje. 

,,Nikoho jsem neslyšel, navíc tu nikdo není." řekl jsem a tentokrát jsem se přisál k jeho krku. 

Doufal jsem, že říká pravdu, ale nic dalšího jsem neslyšlel. Nechal jsem to tedy být a užíval si Oikawovo polibky na mém krku. Když se dotkl rty klíční kosti, zavzdychal jsem jeho jméno. Tohle bylo jedno z mých slabých míst. Užíval jsem si ten nával slasti, ale způsobovalo to i něco horšího, což bych raději nechal stranou. Ovšem jestli bude pokračovat dál, nevím, jestli to zvládnu. 

Usmál jsem se a pokračoval dál. Měl jsme ho v hrsti, což mě rozpalovalo ještě víc. Rozepl jsem mu dva knoflíčky od košile, abych měl lepší přístup...jenže když na mě vykoukla část jeho vypracované hrudi, měl jsem nutkání rozepnout další. Také jsem se o to pokusil, avšak Iwa-chan mě zastavil. Nechápal jsem proč. Zamračil jsem se na něj. Hlavou pokynul, abych se podíval ke dveřím. Proč jsem měl pocit, že v nich stojí má matka. Pomalu jsem otočil pohled ke dveřím. Když jsem spatřil šok v jejích očích, usmál jsem se jako andílek. Slezl jsem s Hajimeho.
,,Ahoj mami..."

,,To mami si nech. Nejdřív se mi tu div psychicky nezhroutíš kvůli Hajimemu a teď se nemůžeš odtrhnout od jeho těla a úplně ignoruješ volání své matky." řekla rázně a poté přelítla pohledem na Iwaizumiho. ,,Doufám, že jste se usmířili, nechci ho vidět v tom stavu jako minule." 

,,Omlouvám se, nikdy jsem nechtěl způsobit něco takového..." hlesl jsem a měl chuť vyskočit oknem, jen abych ze sebe dostal pohled jeho matky, která mě jím doslova probodávala.
,,Asi už bych měl jít." dodal jsem a pokusil se o úsměv. 

,,Nemusíš odcházet, jen jsem se chtěla ujistit. Navíc jak vidím, Tooru by tě pohostil vším možným, jen jídlem ne. Pojďte se dolů najíst." 

Pokračování příště...