,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

43.

Ahoj!!

Cítil jsem se tak trapně, ale Iwa-chan na tom byl o poznání hůř. Naštěstí matka po svém proslovu odešla. Pohlédl jsem na něj a omluvně se usmál. On se však do smíchu neměl a já se mu nedivil. Nečekal jsem, že když ho znovu uvidí, bude až tak nemilá. Měl jsem mu říct, aby se na to připravil, ale na to bylo jaksi pozdě. 
,,Promiň, nečekal jsem, že bude tak vyvádět..." řekl jsem tiše. 

Zapl jsem si rozepnuté knoflíčky u košile. Stále jsem se chtěl chtěl propadnout do země nebo proskočit oknem. Opět na mě dopadl pocit viny událostí pár týdnů zpátky. Jen jeho hlas mě trochu uklidňoval. 
,,V pořádku, můžu si za to sám. Vážně bych neměl raději odejít?" 

,,Ne, neodcházej, prosím. Určitě už nic říkat nebude a jen prostě měla strach. Den před tím, než jsem chyběl, jsem jí řekl něco málo o tom, co se stalo. Neboť mi zrovna v tu chvíli přišlo, že by za syna měla raději tebe, což je zcela pochopitelné. A mě pak ujely nervy a řekl jsem, že právě ty za to můžeš, že jsi mi zlomil srdce a nejsi zdaleka tak dokonalý, jak si o tobě všichni myslí. Druhý den mě nechala doma s tím, že si uděláme výlet, a já si uvědomil, co za hlouposti jsem vlastně říkal, a tak jsem se jí to pokusil vysvětlit a řekl jí, že je to převážně má chyba. Promiň, měl jsem tě na to připravit."

,,V pořádku, stalo se. Kdyby se vše vrátilo do normálu tak lehce, asi by to nebylo ono. Jen se bojím toho, že na mě bude pořád naštvaná." 

,,Nebude, prostě jsme oba udělali chybu a ukážeme jí, že už jsme tu chybu napravili. Pojď se mnou dolů. Nechci s ní večeřet sám." řekl jsem a chytl ho za ruku, kterou jsem začal svírat ve svých dlaní. Byla tak teplá. Poté jsem se nahl k němu, abych ho mohl políbit. 

Nakonec jsem kývl na souhlas. Šli jsme pomalu dolů do kuchyně a já se snažil zbavit pocitu nejistoty. Usedli jsme za stůl a jeho matka před nás položila talíře s jídlem. Vzájemně jsme si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. Snažil jsem se v tom nerýpat a jíst normálně, ale stále jsem se nemohl zbavit pocitu, že mě probodává pohledem. Ovšem když jsem se koutkem oka podíval jejím směrem, nedívala se na mě. Už z toho asi začínám bláznit pomylslel jsem si. 

,,Jestli se smím zeptat, v jakým jste vlastně vztahu?" 

Dobře právě jsem se málem zadusil soustem v puse. Doufal jsem, že odpoví Tooru, abych se nemusel ujímat slova já.

,,Jak to myslíš, mami?" 

,,Jen se ptám na to, jak vážné to mezi vámi je, nebo si zase hrajete jako děti?" 

Jo chci se znovu propadnout. Prosím, řekni něco normálního, hlavně ať nemusím mluvit já. Neboť jsem se nemohl zbavit dojmu, že každé mé slovo by ji rozčílilo víc. Musel jsem se napít a trochu se uklidnit. 

,,Mami, co si o nás myslíš? Kdyby jsme si hráli jako děti, tak by Iwa-chan před celou třídou neřekl, že mě miluje."

Neudržel jsem se a pití vyprskl. Odkašlal jsem si a pak se zhluboka nadechl.
,,Omlouvám se." řekl jsem. Tooru se začal smát a podal mi ubrousky. Vzal si jich pár, abych utřel poprskaný stůl. Víc se dnes ztrapnit už nemůžu. 

,,Chápu, takže tvůj Iwa-chan ti přede všema vyznal lásku a ty sis usmyslel, že ho přivedeš domů a hned se pokusíš svést, tohle jsem tě snad neučila." řekla a zašklebila se na mě. ,,Upřímně nevím, co se ti na něm líbí, když se většinu času chová jako dítě. Jestli to s ním myslíš vážně, nebudu ti bránit, ale...musíš dohlédnout, aby se zlepšil ve škole." 

Dobře, tohle mě celkem uklidnilo a vlastně jsem měl chuť se smát.
,,Myslím to s ním zcela vážně a i známky už si začal postupně zlepšovat, takže se nemusíte bát." 

,,Víš mami, nejsem tak hloupý, jak si myslíš...mám teď dostatečnou motivaci." 

,,Motivaci?" 

Pohlédl jsem směrem na Iwa-chana.
,,No za každou dobrou známku, mi Iwa-chan splní přání..."

,,Tooru, sklapni!" okřikl jsem ho. Myslel jsem, že těch trapasů už pro dnešek stačilo, ale on se rozhodl mě ztrapnit ještě víc. Jestli jsem si tohle zasloužil, sám nevím, ale už by to mohlo skončit.

,,Dobře,  raději nechci vědět víc. Dovolila bych ti tu přespat, ale jelikož Tooru očividně myslí jen na blbosti, pro tvé dobro bys měl dnes raději spát doma." 

Pokračování příště...