,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

44.

Ahoj!!

Po té šílené večeři jsem přemýšlel, jestli bych se tu vůbec ještě někdy měl ukazovat. Když jeho matka odešla do svého pokoje, s Oikawou jsem sklidili špinavé nádobí. Poté jsme šli k němu do pokoje pro věci a následně jsem se jím nechal vyprovodit před dům. Chtěl jsem odejít a aspoň na chvíli zapomenout na ten nesnesitelný pocit studu. Ovšem Oikawa mě zastavil a abych mu neutekl, přitáhl si mě do objetí.

,,Nemohl bych tě nechat odejít bez pořádného rozloučení." řekl jsem a spojil naše rty v dlouhý polibek. Nevím proč, ale cítil jsem se provinile.

,,Promiň, úplně jsem zapomněl. Jen dneska toho na mě bylo nějak moc a už asi vážně potřebuju jít domů." řekl jsem a mírně nadzvedl koutky. Neměl jsem už ani sílu se usmát.

,,Zlobíš se na mě?" optal jsem se jej a též se pokusil o úsměv, ale ani mě to moc nešlo. To všechno s mou matkou, zavinil jsem to já, tím, že jsem se moc rozmluvil. Kdybych ji předtím nic neříkal, mohlo být vše v pohodě a Iwaizumi se nemusel cítit tak trapně.

,,Nezlobím, jen asi ne vše musíš říkat své matce. Nemyslím to, cos jí řekl předtím, ale to u večeře. Protože ano i když nejsi hloupý, myslím...že poté, co jsi sdělil matce svou motivaci, tě bere jako hloupého a mě určitě jako ještě hloupějšího, že jsem na to vůbec přistoupil. Dnes jsem zažil víc trapasů než za celých sedmnáct let. Myslím, že bude těžké s teď nějakou dobu ukazovat před tvou matkou."

,,No...jestli nebudeš chtít chodit ke mně, budu nakýblovaný já u tebe." řekl jsem a tentokrát se opravdu usmál. Avšak cítil jsem se trochu trapně, když jsem si uvědomil, jak hloupě to teď znělo.

,,Tak se uvidíme zítra ráno, teď si potřebuju dát sprchu."

,,Chtěl bych jít s tebou."

,,Nemysli na úchylárny a už běž, sprchu si dáme jindy. Dobrou Tooru." řekl jsem a ještě jednou jej políbil.

,,Dobrou, Hajime a ať se ti zdají ty nejkrásnější sny o mně."

,,Myslím, že teď neusnu už vůbec."

,,Co prosím!?"

,,Vtip lásko, zítra tě vyzvednu, tak zatím." řekl jsem a zašel o dva vchody dál.

Jakmile jsem zavřel dveře, sesunul jsem se po nich k zemi. Bože, to bylo tak trapný, celý ten den byl přeplněn jen trapasy. Z toho se jen tak nevzpamatuji. Když jsem se uklidnil, šel jsem k sobě do pokoje. Cestou jsem pozdravil rodiče. Aspoň dnes si odpustili otázku, jaký jsme měl den. Odložil jsem si věci a připravil si čisté oblečení. Šel jsem i s ním do koupelny. Podíval jsem se do zrcadla a zjistil, že se mé tváře stále červenají. Vlezl jsem do sprchového koutu, kde jsem na sebe pustil vlažnou vodu, abych se probral a smyl červeň z tváří.

Jak jsem tak sahal na své tělo, vzpomněl jsem si na Tooruovo doteky. Jako by tu teď byl se mnou a znovu se mě dotýkal. I když jsem se snažil na to nemyslet, bylo to nemožné. Nakonec to dospělo k tomu, že jsem musel vykonat jistou potřebu. Cítil jsem se o něco lépe. Ještě chvíli jsem na sebe nechal téct vodu a nakonec jsem vylezl. Omotal jsem si prozatím jen ručník kolem pasu a znovu se vyhlížel v zrcadle. Poté jsem si něčeho všiml. Měl jsem na krku zarudlý flek. Kdy to sakra stihl udělat?
,,Já ho vážně zabiju." křikl jsem jen tak do vzduchu.

Oblékl jsem se, abych zjistil, jestli to půjde vidět. Ano i tak to šlo vidět a to jsem měl triko až ke krku. Lehl jsem si do postele a napsal mu zprávu.

-Tooru, ty jeden parchante, kdo ti dal právo značkovat mi krk, to si spolu ráno vyřídíme, snad se ti bude zdát o tom, jak tě mučím :* -

Pokračování příště...