,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

46.

Ahoj!!

Přesně jak jsem očekával. Ve škole se to neobešlo bez nejapných poznámek, ale podivuhodně jsem to přežil a oni nějakým zázrakem také. Mé zabíjení pohledem nefunguje tak dobře, jak jsem si myslel. Škola skončila a my se odebrali ke skříňkám. Dnes jsme spolu nijak zvlášť nemluvili. Oikawa se pořád smál jejich nevtipným poznámkám a jak jsem říkal, má schopnost zabíjet pohledem nefungovala, takže jsem to vzdal a ignoroval i jeho. Vyšli jsme z té otravné budovy a když už jsem se chystal udělat dalších pár kroků, zastavila nás Eiko. Ta se teď taky nějak vytratila, takže jsem byl celkem překvapený, že ji vidím. 

,,Ahoj, tak jak jste se měli? Vidím, že se spolu opět bavíte, za což jsem ráda." 

,,Ahoj. Ne úplně bavíme a i když mám chuť ho něčím praštit po hlavě, nakonec bych to neudělal, že provokatére?"  

,,Iwa-chan, chceš mě snad mučit i před ní, ne všichni musí vědět o tom, kam až sahají tvé touhy..." 

,,Mé touhy? Děláš si srandu, ihned toho nech!" okřikl jsem ho a podíval se na Eiko, která teď kulila oči a snažila se pobrat, o co tu vlastně jde. 

,,Nějak nepobírám, o jakém mučení a touhách je tu řeč..." 

,,Ani nemusíš, tomu rozumí jen Oikawa a jeho zvrácená mysl, kterou se to snaží hodit na mě A co ty a Bokuto, už jste se sblížili?" optal jsem se, abych změnil téma. 

,,No, ještě spolu nechodíme, ale asi brzy začnem. Počkat, co to máte oba na krku, vy už jste se dali dohromady?" 

Vypadala ještě překvapeněji než předtím.
,,No, už to tak bude. Oikawa mě podvědomě donutil přiznat před celou třídou, co k němu cítím, pak se na mě naštval, protože jsem to neřekl jemu a nakonec jsme se dali dohromady. Známe se už od dětství, tak jsme si řekli, nač čekat. A až se dáte s Bokutem dohromady, nezajdeme někam společně?"

,,Počkat, nějak jsem se ztratil. Ty randíš s Bokutem, s tím Bokutem? S kapitánem týmu Fukuroodani, jehož zadnice zabírá celou tělocvičnu?"

,,Ano, přesně toho mám na mysli. Randím s ním celkem dlouho, ale to by ses nesměl zavírat před světem po hádce s Iwaizumim. A pokud mohu posoudit, jeho zadnice se mi líbí víc, než ta tvá a nezáviď." 

,,Takhle mě vyměnit. Ne vtip. No tak ať ti to s ním klape."

,,No někdy se ukáže, že ne jen králové jsou výjimeční. Vám dvěma to také přeji. Jo a ozvu se a dáme si dvojité rande. Teď už musím jít." 

Ještě než se nám vytratila z dohledu, zamávala nám. Tooru se najednou začal usmívat. Snad byl také rád, že si někoho našla poté, co jí dal košem. I když mě štval celý den, měl jsem potřebu jej chytit za ruku a proplést si s ním prsty.

,,Celý den mě probodáváš těma tvýma neodolatelně chladnýma očima a teď mi tu svíráš ruku, jako by to mělo být naposledy. Copak se děje?"

,,Ale nic. Jen, že i když mě tak moc štveš, pořád tě tak hrozně moc miluji."

,,Tak to už bys mě možná mohl jít potrestat ke mně do pokoje, ne?"

,,Ne a právě to je tvůj trest. Chtěl jsi, abych tě mučil, tak tedy začneme."

Pokračování příště...