,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

47.

Ahoj!!

Věnováno Sebacielisbest děkuji za všechny ty hlasy <3 

Zprvu jsem nechápal, jak to myslel s tím mučením...

Šli jsme tedy ke mně. Matka se měla vracet až za dvě hodiny, takže jsme prozatím měli byt jen pro sebe. Sedl jsem si na postel a Iwaizumi se posadil vedle mě. Položil mi svou dlaň na tvář. Chtěl jsem udělat to samé, ale zastavil mě. Poté spojil naše rty a začal mě dravě líbat. Měl jsem nutkání se ho dotknout. Pokusil jsem se o to několikrát, ale opět mě zastavil a to pokaždé. Za to on nepřestával. Byl jsem vzrušený tak jako nikdy a mé tělo to rozhodně neskrývalo. Vychutnával si mé tělo a já se mu nebránil a když to směřovalo k tomu nejlepšímu, najednou přestal. Zmateně jsem na něj hleděl a nechápal, o co tu jde.
,,Snad jsi spokojený." řekl s úsměvem a následně na to odešel. Nepobíral jsem to ještě víc. Nejdřív mě div nesvede a pak odejde a nechá mě tu s tím bolestivým problémem. No nezbývalo mi nic jiného, než to vyřešit sám. 

...nakonec jsem přeci jen pochopil, o co mu šlo. On se mě dotýkat mohl, ale já jeho ne, což pro mě opravdu bylo jako mučení, ještě když zacházel tak daleko a dotýkal se míst, u kterých bych to nečekal. Takhle se to táhlo již třetí den...

Sedl jsem si do kuchyně, kde na mě čekal můj oblíbený pokrm. Dnes jsme měli jít do kina. Chtěl jsem, aby u mě přespal, ale když dělá tohle, nevím, jestli se chci mučit tak moc. Jenže to bych se mučil, i kdyby u mě nespal, jelikož každá vteřina bez něj mi připadá jako věčnost. Byl jsem bezradný. 
,,Přeci nemůže mé doteky odmítat věčně." vyřkl jsem nahlas svou myšlenku. 

,,Tooru, o čem to tu zase mluvíš?" 

Nadskočil jsem, když jsem zaslechl matčin hlas. Vůbec jsem si nevšiml, že sedí u stolu. Nevěděl jsem, co ji na to odpovědět a lhaní by mi taky určitě prokoukla. Nakonec jsem se rozhodl změnit téma. 
,,Ty jsi tu taky? Když už jsi tady, myslíš, že by tu dnes Hajime mohl přespat?" optal jsem se a nasadil svůj nevinný úsměv. Jen se na mě podivně zakřenila. 
,,No tak mami...už jsem ti říkal, že jsi ta nejúžasnější mamka na světě?" snažil jsem se jí přesvědčit. 

,,No záleží na tom, co máte v plánu dělat, nerada bych měla trauma..." 

,,Trauma a z čeho prosímtě? Jdeme dnes do kina, tak mě napadlo, jestli by tu nemohl přespat. Nic víc." odpověděl jsem jí. Co to  se všemi poslední dobou je, že jsou tak neoblomný. 

,,No a není náhodou právě Iwaizumi ten, kvůli kterému tu skučíš, že odmítá tvé doteky...nepospíchej na něj nebo ti ještě uteče. Může tu přespat, ale jestli mě budete rušit nějakýma nemravnostma, spíte na zahradě." 

,,Opravdu jsi ta nejúžasnější mamka na světě a nemusíš se bát." řekl jsem. Poté jsem vstal od stolu a obejmul jí, za její štědrost. Následně jsem šel do pokoje, abych se převlékl a rovnou napsal Hajimemu, v kolik se sejdeme. Snad i on bude souhlasit s přespáním. I když pochybuji, že by nesouhlasil, přeci si nenechá ujít možnost mučení někoho tak dokonalého, jako jsem byl já.

Pokračování příště...