,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

50.

Ahoj!!

Pane Bože, čím jsem si tohle zasloužil? Musel jsem být asi hodný, že Iwa-chan tohle dělá, aniž bych to po něm vyžadoval. I když mohl si vybrat trochu lepší místo, než je zrovna kino. Každopádně tohle se mi začíná líbit. Jen nevím, jak u toho mám vydržet potichu, když se mi chce tak hrozně moc projevit slast, která se do mě hrnula víc a víc. A pak jsem pochopil, v čem byl ten háček. Tohle byla Iwaizumiho odplata. Já se ho přeci stále nemohl dotýkat a že bych teď opravdu rád. Počkej ty jeden prevíte, já se ti také pomstím. 

Už jsem se chystal něco říct i nahlas, když v tom přejel přes mou chloubu, která značně reagovala na jeho dotyk a trochu se napnula. Následně to zopakoval ještě několikrát a přisál se na můj krk. Tak moc jsem se chtěl zapojit, ale věděl jsem, že mi to nedovolí. Nenávidím tě. Iwa-chan! Ne! To ne! Na co to proboha myslím, nikdy bych tě nemohl nenávidět, miluji tě, ale ty mě tak štveš! Mé myšlenky teď doslova křičely a já sám se v nich nevyznal. Za to Iwa-chan jen dál pokračoval ve své hře, kde byl vítězem. Jenže tady už začínalo být opravdu těsno. 

Doslova jsem se v tom vyžíval. Chtěl jsem ho vyprovokovat tak hrozně moc, že mi bylo jedno, kolik lidí to postřehne. Nemohl vůbec nic a i když je to divné, tenhle pocit ve mně vzbuzoval dosud nepoznanou touhu. Trochu jsem přitvrdil a on se zdál ještě více bezmocný. Přemýšlel jsem, jestli je vhodné zajít ještě dál, jelikož by to zahrnulo vlézt mu rukou do trenek. Nakonec jsem si řekl, vždyť je to Oikawa, zaslouží si trochu potrápit. Jenže když jsem se o to pokusil, zastavil mě. Což mě opravdu překvapilo. 

Zastavil jsem jeho ruku dřív, než vklouzla do mých kalhot. Tak to teda ne. Nevím, o co mu přesně šlo, ale teď jsem se vážně necítil na to, abych všem ukazoval, co bych chtěl s Iwa-chanem dělat. On se musel opravdu zbláznit, jestli mě chce trestat, raději bych bral něco, co zahrnuje řetězy, biče nebo podobně, ale ne tohle. Nesmět se ho doknout je jedna věc a vyprovokovat mě, abych byl hlavou bez sebe a dělal, co bych jindy neudělal, ta druhá, protože teď bych ho sám nejradši ohnul o sedadlo. Jenže ty následky jsem si už představit nechtěl.
,,Iwa-chan, moc se mi líbí, že se jednou chováš, jako já, ale to už by vážně stačilo. Nikdy jsem nezašel tak daleko a pokud mě chceš trestat tak fajn, žádné doteky, žádné nemístné připomínky o mučení ani svádění mé pervéznosti na tvou osobu, ale jestli nepřestaneš, neručím za sebe." řekl jsem a zcela vážně se mu zadíval do očí. 

Dobře, asi se mi to vymklo kontrole a nechal jsem se trochu unést, ale měl pravdu. Navíc mi opět ukázal ty jeho oči šelmy jako v ten den, kdy se po mně pak začal hladově sápat, z čehož mi šel mráz po zádech. Ne, že by se mi nchtělo zažít něco dobrodružného, ale mám pocit, že bychom odešli s tím, že jsme zdevastovali celé kino a platili ztráty na tržbách. Neboť po tom, co by tu viděli, už by sem nikdo nepřišel a určitě by zařídili, abychom měli doživotní zákaz do všech kin. Ale nějak se mi nechtělo upoštět od našich hrátek.
,,Víš, tak jsem si říkal, jestli bych u tebe dnes nemohl přespat." 

,,No víš, kdyby někdo nebyl sto let ve vaně a nedělal bůhvíco, nebo by sis vzal telefon sebou, možná bys byl schopen přečíst aspoň jednu z mých zpráv. Takže půjdeme ke mně? Sem můžeme zajít jindy." 

,,Co tvá matka?" 

,,Koupil jsem ji špunty do uší, abychom nemuseli spát na zahradě." 

Tak teď jsem měl, co dělat, abych nevyprskl smíchy. Nenápadně jsme se vytratili z kina šli k Tooruovi domů. 

Pokračování příště...

Tak snad se vám díl líbil :3 
S láskou Vaše Tsukki <3