217 drinků (Yzomandias x Nik Tendo)

14 - fenrir

  Klub, do kterého nás Calin zatáhl, se už od začátku jevil dost nepřátelsky. Měl být pro vybranou společnost, jen lidi z branže, takže nás tam nevítal každý druhý člověk, který nás očividně znal a poslouchal. To byla příjemná změna. Na druhou stranu, společnost lidí v klubu se mi moc nezamlouvala. Dost z nich jsem znal, ne, že by mi všichni vadili, ale víme, jak to na takových večírcích někdy dopadá.
  Místnost byla dostatečně prostorná a osvětlená fialovými a modrými světly. Po stranách byly sedačky s barovými židlemi a kulatými plastovými stoly. Uprostřed byl taneční parket. Celý bar obohocovala i přítomnost tanečnic s botami na obrovských platformách, které se snažily smyslně pohybovat do rytmu hudby.
  Už jsme byli najebaní. Panáky vodky se u našeho stolu obracely bez přestávky. Měl jsem pocit, že jsem kluky viděl si před klubem něco vzít, ale neřešil jsem to, nebyla to moje starost.
  K našemu stolu přišel Calin s nějakym klukem. „Chlapci, tohle je Míra, majitel klubu, můj kámoš." Poplácal ho po rameni a my se posunuli, aby si mohli přisednout. Všichni jsme nového člena dnešního kolektivu pozdravili a představili se, pak jsme si potřásli rukou. Míra nám vyprávěl o chodu klubu. Dominik se někam po chvíli vytratil, asi si šel zakouřit. Ujal jsem se slova a vyprávěl nějakou historku z meet and greet. Pak jsem plácnul Radka po rameni a ukázal na jednu servírku. Darovali jsme pár pohledů jejímu pozadí a chichotali se, ale samozřejmě s ohledem na ni, protože nám právě nesla další piva.
  Míra po chvíli navrhl zahrát si beer pong. Už to nebyla jen naše parta, ale přidali se k nám další lidi.
  Chtěl jsem si před začátkem hry ještě odskočit na WC. Propletl jsem se davem lidí a vstoupil na pánské. Když jsem si šel umýt ruce, všiml jsem si, že Dominik stojí u otevřeného okna s cigaretou v ruce. Byl trochu vykloněnej a koukal ven.
  „Tady se nekouří, vole."
  „Mám otevřený okno," odsekl a popotáhl si. „Nedáš si?"
  „Ne, chci přestat s kouřením." Opřel jsem se taky o parapet okna.
Kromě nás v místnosti nikdo nebyl.
  „Tak jak se ti tu líbí?"
  „Nemám z toho dobrej pocit."
  „Já taky ne. Moc krys kolem."
  „Měli bychom se tam vrátit. Chtěj hrát beer pong."
  „Jebu jim na beer pong."
Típl cigaretu a otočil se ke mně. Dloubnul mě prstem do břicha.
„Co děláš kurva, debile."
  „Moc zíráš. Zavři tu pusu," začal se mi posmívat a já do něj vrazil ramenem. „Kriple."
  Po našem pošťuchování jsme zas zůstali jen tak stát. Rukou se mi přibližoval k obličeji, až mi prstem odhrnul pramínek vlasů z čela.
  „Jakubko, jdeme," zavolal a vyrazil ke dveřím. Následoval jsem ho zpátky k našemu stolu, ke kterýmu teď byl přihrnut další stůl. Lidi už byli rozděleni do dvou týmu a my nějak pochopili, že se máme k někomu přidat. Spoustu z nich jen stálo kolem a nezapojili se do hry.
Zatím jsem skóroval. Můj tým vedl a pili jsme jen párkrát. Dominik byl v nepřátelském týmu. Jedinej ten nám zavařoval a já do sebe po chvíli házel další becherovku.
  Vyhráli jsme. Všichni jsme se radostí rozkřičeli. Radek mě objal a společně jsme si plácli. Dominik a Kamil v druhém týmu vypadali nasraně. Vyměnil jsem si vítězný pohled se svým nejlepším kamarádem a ten jen protočil oči. Jak malej.
  Byla by to i docela hezká chvíle, kdyby mi radost nezkazil nějakej debil. „Podívej se na toho Vlčka, i se voblíká jako buzerant! Fuj," odplivnul si a ve mně se začala vařit krev.
  „Kdo to byl?!" výhrůžně jsem pohledem přelétal očima po celém klubu. „Kdo to byl dopíči?!" zakřičel jsem znovu. Přilákal jsem pozornost i dalších návštěvníků podniku, kteří se nezapojili do naší hry a teď nechápavě zírali. Pochopil jsem, že v tak velké skupině nemám šanci zjistit, kdo si na mě otevřel hubu. To by se musel přiznat a na to asi neměl koule.
  Otočil jsem se a natáhl se pro svou bundu. Pohledem jsem vyhledal kluky a oznámil jim, že odcházíme.
Najednou se z davu vynořil Nik.
  „Tak jaká mrdka? Ať se přizná kurva, nebo ať si mě nepřeje!" Byl ještě nasranější než já, úplně červenej vzteky. Snažil jsem se ho zachytit za ruku a odtáhnout pryč, ale on už pěstí mířil na jednoho chlapa, který pod jeho sílou skončil na zem. „Slyšel toho vedle, prej to byl on," oznámil mi Radek.
  „Dominiku odcházíme, hned!!!" zařval jsem a jen se bál, co bude následovat. Moc dobře jsem věděl, že mě neposlechne.
  „Tohle si kurva zapamatuj - taková mrdka jako ty se nebude navážet do Jakuba, je ti to jasný?! Nikdy bys nedokázal to co on!" funěl naštváním a s tím mu vrazil pěstí do obličeje. Seběhli se na něj nějací další chlapi.
  „A ty jsi co, další buzík, co s ním šuká? Okej, je mi to jasný. Slyšel jsem, že jste jen zasraný fetky," dostal ze sebe zase ten grázl.
  Jakube, proběhlo mi hlavou, tohle neskončí dobře. Rozběhl jsem se k Dominikovi a pomohl mu vstát. Rozdával jsem pěsti na všechny strany a cítil se jak nějakej ninja, co bojuje proti padouchům. Dominik měl ránu na tváři, kde ho někdo z nich udeřil.
  „Ty čůráku, tos přehnal," ohnal se zas kolem sebe a vyplivl krev.
  V tu chvíli se k nám přihnala ochranka a rozehnala nás. Byli jsme vyzváni podnik ihned opustit, jinak zavolaj policii. Nikdo z nás neprotestoval, chtěli jsme rychle vypadnout.

  Na hotelu jsem z kufříku první pomoci vyhrabal dezinfekci a ubrousky. Sehnul jsme se k Dominikovi a začal mu ošetřovat rozseklej ret a ránu na čele. Já sám měl jen pár škrábanců.
  „Proč jsi to udělal? Mohli jsme prostě odejít." Nemohl jsem si pomoct, musel jsem se usmát.
  V očích měl pořád zlost, ale postupně se vypařovala. Snažil se ani nehnout, ale dezinfekce dost štípala. Zašklebil se.
  „Nikdo tě nebude urážet."