Jsou Vánoce a já je poprvé trávím s někým jiným než s tátou. Táta má službu a tak mířím k Derekovi. Vůbec nevím co od toho mám čekat. Jak vlastně Derek tráví Vánoce? Jsem celkem nervózní a asi to na mě půjde vidět. Než stihnu zaklepat na dveře tak se otevřou. "Ahoj Stilesi, čekáme tu na tebe." Co tu dělá Scott? Neměl by být doma s mámou?
Vejdu dovnitř a tak se mi naskytne pohled na celou smečku. Přijde ke mě Derek a dá mi pusu na čelo. Všimnul si mého zaraženého výrazu a usměje se na mě. "Smečka je jako rodina a ty teď do té rodiny patříš." Slzy mám na krajíčku ale usmívám se. Rád bych je všechny objal ale zatím nemůžu. Moje pouto s Derekem není stvrzené a on by jim mohl nechtěně ublížit.
S každým se pozdravím a sednu si do Derekova křesla. Scott, Liam, Mason a Cory zdobí stromeček. Kiru s Lydií jsem viděl v kuchyni. Derek, Peter a Parrish zdobí byt a ostatní si povídají. Já jen sedím a celé to pozoruju. Bylo tu hodně živo a já jsem si na to začal pomale zvykat. "A co ty, Stilesi? Jak jste slavili s tátou Vánoce?" Zeptal se mě pan Argent.
Na chvíli jsem zavzpomínal. "Vždy jsme se stavili na hřbitově za mámou a potom jsme museli do lesa. Tam jsme zůstali až do večera a potom šli domů." Nikdy jsme neměli Vánoce jako ostatní ale mě to nevadilo. "Co jste dělali v lese?" Zeptal se zvědavě Issac a přerušil zdobení stromečku. "Není ten stromek trochu malej?" Neodpověděl jsem na otázku a zeptal se na to, co mi celou dobu vrtalo hlavou.
Všichni zaráz se zamračeně podívali na Petera. "Už jsem se za to snad omluvil, ne?" Řekl nabručeně. "Stromek měl na starosti Peter a kupoval ho až dneska ráno." Vysvětlil Scott a pokračoval s věšením ozdob. "Mohl bych vám s tím pomoct." Všichni se na mě udiveně podívali a já se nervózně poškrábal za krkem.
Naznačil jsem klukům aby poodešli od stromku trochu dál, já sám jsem k němu přišel blíž. Rukou jsem na něj poslal zelený prach mojí magie a čekal. "Co přesně to mělo udělat?" Zeptal se skepticky Peter. Otočil jsem se na něj a usmál. Za mými zády začalo skřípat dřevo. Během chvíle za mnou stál strom který byl skoro až po strop. "Mělo to udělat přesně tohle." Byla celkem sranda pozorovat jejich ohromené výrazy.
První se oklepat Deaton a zasmál se. "Občas zapomínám že jsi strážce lesa. Někdy bych chtěl zjistit co všechno vlastně dokážeš." Sedl jsem si zpátky do křesla a na všechny se usmíval. Po chvíli se všichni začali znovu věnovat tomu co dělali předtím.
Po nějaké době ke mě přišel Derek. Zvedl jsem se a nechal ho, si sednout. Už jsem byl celkem zvyklí mu sedět na klíně. Kdybych si sedl někam jinam tak bych byl moc blízko ostatním a to by mohl být problém. Zaznamenal jsem že se ostatní tak nějak zvláštně smějí. Hlavně Peter vypadal dost pobaveně. "Co se děje?" Zeptal jsem se zmateně. Malia ukázala někam nad nás a já se tím směrem podíval. Jakmile jsem nad námi uviděl jmelí tak jsem zčervenal a sklopil hlavu.
I Derek si oné ozdoby všiml a zabořil mi hlavu do krku. "Jestli se stydíš tak to dělat nemusíme." Zašeptal a dál mi očichával krk. Ne že bych nechtěl ale dívá se na nás hrozně moc lidí a já se stydím. Naberu odvahu a podívám se na Dereka. Ten to pochopil a dal mi malý motýlí polibek. Jakmile to skončilo tak jsem se schoval do jeho náruče.
Zbytek večera probíhal opravdu klidně. Holky dopekli cukroví a výzdoba byla taky hotová. Všichni jsme seděli a povídali si o všem možném i nemožném. Byli to moje, zatím, nejlepší Vánoce. Byl jsem s přáteli kteří jsou jako moje rodina a se svojí spřízněnou duší. Nikdy v životě jsem se necítil tak dobře jako teď. Jediné co zbývalo aby to bylo dokonalé byl můj táta. Příště tu musí být s námi.
Omlouvám se že to vydávám až 25 ale trávila jsem vánoce s rodinou. Letos se rozhodli nám vypnout internetové připojení a sebrali nám mobily. Nebudu si stěžovat, bylo to super ale tohle jsem prostě chtěla vydat na Vánoce.
