Moje malé tajemství

13. kapitola

Pootevřela jsem unaveně oči a vydechla. Včerejší dungeon se nečekaně prodloužil a trval až do tří ráno. Vzpomněla jsem si na to, že to vlastně byla moje a Adélina vina. Tiše jsem se zasmála, ale potom mi došlo, že vedle mě leží přítelkyně. Ruce měla kolem mého břicha a byla přitisknutá na moje záda. Usmála jsem se a chytila jsem jí prsty a jemně je zmáčknula „Mmm..." vydala ze sebe dívka.

Zarazila jsem se, ale potom jsem pošeptala „Vzbudila jsem tě?"

Dívka se ke mně víc přimáčknula „Ne..." vydala ze sebe, ale zmáhal mě pocit, že právě lhala. V jejím hlase byla znatelná únava, vlastně jsem byla překvapená, že ze sebe vymáčknula byť jen jedno slovo.

„Ještě spi..." řekla jsem a ohlédla se na ni. Adéla měla stále zavřené oči a pootevřenou pusu. Usmála jsem se a otočila jsem se čelem k ní. Dala jsem přítelkyni ruku kolem pasu a trošku ji k sobě přitáhnula.

„Mmm..." zareagovala na to dívka, zabořila hlavu do mé hrudi a přehodila jednu nohu přes moje boky. Pohladila jsem ji po hlavě a dívala se na to, jak pravidelně dýchá. Určitě zase usnula. Po chvilce jsem přivřela oči a vydala se do dalších snů.

Nakonec jsme se vzbudily až na oběd a to jen, protože jsme obě dostaly hlad. Po jídle, které mi předem navařila mamka, jsme byly už obě plně dobyté. Všimla jsem si, že se Adéla pořád dívala z okna. Venku bylo nádherně, modré nebe a zářící slunce. Dokonalé počasí pro procházku, na kterou jsem nechtěla „Nemůžeme alespoň dneska zůstat doma?" zeptala jsem se jí a podívala se jí rovnou do očí. Mimo byt jsem se musela chovat ke své přítelkyni jako k pouhé kamarádce.

„Hm? Já nic neříkala o tom, že půjdeme ven," zasmála se.

„Ale díváš se pořád z okna..." vydechla jsem smutně „zítra můžeme jít, ale teď... si chci s tebou užít jako se svojí přítelkyní..."

Dívka se na mě překvapeně podívala „Takže se tu vážně stydíš za to..."

„Ne to ne!" rychle jsem zareagovala „Věř mi nebo ne, ale chtěla bych jít s tebou po ulici, držet tě za ruku a občas ti jen tak dát letmou pusu, ale..." zmlknula jsem a pouze v hlavě jsem dokončila vše, co jsem vlastně chtěla Adéle říct „Moje máma je to nejděsivější osoba, co existuje a pravděpodobně by se zbláznila vzteky. Navíc taky tady žije podstatná část mých spolužaček, které taky nepůsobily přívětivě k homosexuálům," pomyslela jsem si.

„Já ti rozumím..." dívka mě chytila za tváře „každý si tím musel projít... i já... takže neboj, nebudu na tebe chvátat," její úsměv mě uklidnil.

„Počkat... takže je normální tohle cítit?" zeptala jsem se své přítelkyně.

„Samozřejmě že je! Náš vztah podle hodně lidí není normální..." dala mi letmou pusu. Rychle jsem ji chytila kolem krku a vášnivě jsem ji políbila. Nenechala jsem jí ode mne odtrhnout, dokud jsem se nepotřebovala nadechnout „Huh? Niky?"

„Děkuju..." řekla jsem a pousmála se „Můžeme teda dneska zůstat doma?"

„Samozřejmě! Mohli bychom ale někdy ještě tenhle týden na kafe..." dala mi ruce kolem pasu a podívala se mi rovnou do očí.

„Ano. Rovnou spolu můžeme na oběd, a potom můžeme dělat i jiný věci venku... jen dnešek chci být s tebou... jako tvoje přítelkyně..."

„A co si představuješ, že budeme dělat?" zeptala se mě.

„Cokoli jen chceš..." řekla jsem nejistě, protože jsem si sama nebyla jistá, co bychom mohly dělat. Nakonec jsme se válely na gauči s tím, že mě Adéla držela v náruči, a dívaly jsme se na televizi. K večeru jsme zapnuly hru. Přítelkyně si vzala sebou svůj notebook, takže jsme mohly pokračovat v eventu s guildou.

„Hej! Super, že s námi konečně zase hraje Weytrax!" napsal jeden spoluhráč.

„To jsem vám až tak chyběl?" odepsal Weytrax. Podívala jsem se na Adélu s úsměvem, seděly jsme obě dvě v obýváku na gauči. Dívka seděla normálně s notebookem na stole, zatímco já jsem ležela na opěradlu a u toho měla přístroj na stehnech, nohy jsem ještě k tomu položila na Adélin klín.

„Určitě! Bez tebe se Goodgurl nedokázala vůbec soustředit!" zareagoval ten stejný kluk.

„Vážně?" zeptala se mě nahlas přítelkyně a podívala se mi do tváře.

Trochu jsem zrudnula, neodpověděla jsem jí osobně, místo toho jsem do chatu napsala „Nelži! Byla jsem perfektně soustředěná!"

„Kdybyste mohli vidět, jak moje žena právě rudne!" náhle tam napsala přítelkyně.

Rychle jsem se na ní podívala naštvaně „Co děláš?!"

„Chlubím se svojí nejlepší přítelkyní!" dívka mi odpověděla a pohladila mě po noze. Z nějakého nepochopitelného důvodu se ještě půl hodinu bavili o tom, jak jsem údajně nádherná, roztomilá a tak. Taky jsem se občas snažila nahodit, že je Weytrax skvělý, ale to je zřejmě nezajímalo. I přesto ta hra byla skvělá, občas jsem se jen tak podívala na Adélin soustředěný obličej. Jak může říkat, že jsem hezká s její tváří, pomyslela jsem si.

Další den jsem vzala svoji dívku do restaurace, kde jsme si daly pizzu. Následně jsem ji vzala na minigolf, kde jsme se spolu dost nasmály. Po večeru jsme zase hrály naši hru a samozřejmě, že Adéla se musela zase chlubit. Podle jejího názoru by to bez toho ani nešlo.

Celý týden jsme dělaly zase něco jiného, ale bavilo mě to. Každý den byl skvělý, dokonce jsem si přála, aby to neskončilo, jenže Adéla u mě přespávala potají a já nevěděla, jak by rodiče na její nečekanou přítomnost reagovaly. Rozhodly jsme se teda, že Adéla odjede v sobotu tak, aby stihla s námi další dungeon. První, co do chatu guildy napsala, bylo, že už není u mě a že je to taky kvůli nim. Během toho, co jsem to četla, jsem se nemohla přestat smát, i když jsem byla trochu smutná. Zamilovaná až po uši, samozřejmě.

„Tak co? Jak sis to tady užila?" zeptala se mě mamka, když přijely „Co jsi dělala?"

„Jo bylo to tu fajn..." zamyslela jsem se, jak ji mám odpovědět „znáš mě, celý dny jsem jen ležela na gauči a hrála hry, nebo spala..."

„Že tě to pořád baví..." zareagovala.

Široce jsem se usmála při vzpomínce na úžasný týden s Adélou a odpověděla „Ano, baví!"