Naughty list (Liam Payne FF)

Cute couple

Nasedla jsem do auta, a ještě jednou se podívala na mizející postavu Liama. Potom jsem to nevydržela, a začala jsem brečet.

„Jste v pořádku, slečno?" Podíval se na mě Travis ze zpětného zrcátka.

„Proč se mi tohle děje?" Zeptala jsem se a začala si utírat slzy jako hrachy z tváře.

„Neberte si to tak, na světě jsou horší věci." Pokusil se o úsměv.

„Horší než když vám někdo, koho máte rádi, neopětuje vaše city?" Zeptala jsem se a začala v kabelce hledat kapesník.

„Jsem si jistý, že Liam Vás má víc než jen rád."

„Jestli je to pravda, tak proč se za 2 dny žení?" Utřela jsem si oči a vysmrkala jsem se.

„My muži jsme občas komplikovaní. Ale jen tak mezi námi, slečno. Liam je úplně jiný než ta jeho snoubenka. A byl by hloupý, kdyby se kvůli ní na Vás vykašlal."

„Už se stalo." Řekla jsem tlumeně a snažila se trochu vzpamatovat. „Ale to je jedno, i kdyby tady Denise nebyla... Stejně bychom spolu nikdy nemohli být."

„Co je to za nesmysl?" Zasmál se Travis.

„Omlouvám se, potřebovala bych být na chvíli sama." Řekla jsem místo odpovědi a naznačila tak řidiči, aby zavřel svou kabinu. Zbytek cesty už bylo ticho. Potom mi popřál hodně štěstí a vysadil mě. Horší Vánoce jsem snad nezažila, a to je teprve začátek...

________________________________________________________________________________

Pohled Liama:

„Zlato, pospěš si! Za chvíli musíme odjet!" Volala na mě Denise z kuchyně. Byl jsem úplně mrtvý a hlava mi třeštila víc než tehdy s Rose v Paříži. Rose. Lhal bych, kdybych se včera neopil z části taky kvůli ní. Chtěl jsem alespoň na alespoň na chvíli zapomenout na její sladký obličej. Ještě, že jsem si sbalil věci už včera. Byl jsem rád, že jsem se vůbec vyhrabal z postele, ani nevím v kolik jsem přišel. Vypil jsem půllitr vody na ex a následoval Denise i s kufry k přistavenému autu. Na letiště nás vezl její osobní řidič, z nějakého důvodu na tom trvala. „Co to s sebou máš za divnou krabičku?" Zeptala se mě Denise, když už jsme byli na letišti, a ukázala na krabičku s perníčky od Rose.

„Eh, to nám napekla Harryho mamka na cestu." Vymyslel jsem si rychle lež. Nečekal jsem, že by se zajímalo o věci, které si s sebou beru. Krabičku mi vytrhla z ruky a otevřela jí, aby prozkoumala její obsah. Ještě štěstí, že jsem stihl schovat tu fotku.

„Aha." Kývla spokojeně. „Musím říct, že na to, jaký je ten Harry ňouma, má celkem hodnou matku." Konstatovala. Mlčel jsem. „Ale asi bys to měl někde vyhodit, zlato. Sladké my přece nejíme." Dodala. Nahlas jsem si povzdechl a perníčky hodil do nejbližšího koše. Aspoň na ní nebudu tolik myslet. „Co jsi takový skleslý? Zítra máme svatbu!" Začala se radovat a blíže se ke mně přitiskla. Jupí.

________________________________________________________________________________

Pohled Melanie:

„Melanie! Ahoj." Objala mě mamka, když jsem za ní přišla do kuchyně. Byl večer před Štědrým dnem, a já jsem se nabídla, že jí pomůžu s přípravami na zítřek. Ostatně, jako každý rok. Dlouho jsme si povídaly úplně v pohodě, už jsem si myslela, že se nedostanem k mému neoblíbenému tématu. No, ale to bych chtěla asi moc. „Takže, zlato..." Začala: „Přijde zítra ten tvůj Liam na večeři?"

„Mami...!"

„No co? Jen jsem zvědavá, ráda bych ho poznala blíže." Usmívala se na mě a začala krájet mrkev.

„Ne, nepřijde." Odsekla jsem.

„Ale jakto?" Lekla se mamka. „Ostatní se taky těšili, že konečně poznají tvého přítele. Je to velký krok."

„Mami, už jsem ti říkala, že to není můj přítel." Protočila jsem očima. Vzhledem k tomu, co se za poslední dny stalo mě vytáčelo ještě víc, když si nás někdo spojoval dohromady.

„Ale Mel, zlato... Když to není tvůj přítel, proč jsi s ním teda trávila tolik času?" Zeptala se a vyprázdnila prkýnko. Překvapeně jsem se na ní podívala. „Prosím tě, nejsem včerejší." Řekla, když si všimla, jak se na ní dívám. „Když tvůj bratr prozradil, že je to slavný zpěvák, trochu jsem brouzdala po internetu."

„Cože? Co všechno jsi našla?" Vyděsila jsem se. Úplně jsem nechtěla, ať si myslí, že se tahám s někým, kdo je zasnoubený a už vůbec ne, že se vydávám za jeho stylistku, a dokonce mám falešné jméno. Když jsem se na poslední chvíli rozhodla, že to neřeknu Liamovi, nechtěla jsem, aby to věděl nikdo jiný. Po stylistce Rose se prostě slehne zem a Melanie... Vlastně nikdo neví, kdo je Melanie.

„Proč jsi tak polekaná?" Zasmála se mamka. „Nic, jen pár vašich roztomilých fotek." Odpověděla mi na předchozí otázku. Trochu jsem si oddychla. Pokud to nikdo nezjistil doteď, nezjistí to vůbec.

„Mami, nejsme spolu a nikdy jsme nebyli." Chtěla jsem to uzavřít.

„Tak mi teda pověz, proč jsi s ním tak často." Pídila se mamka dál po odpovědi. Zhluboka jsem se nadechla.

„Protože... Protože jsem s ním dělala na jednom článku. Jo, přesně tak. Jak jsem měsíc zpátky mluvila o té velké příležitosti... Píšu o něm reportáž, o jeho životě a tak. A tak jsem s ním musela trávit trochu víc času, nic víc. Díky téhle reportáži by mě šéfka mohla konečně povýšit." Zalhala jsem.

„Aha." Řekla mamka trochu zklamaně. „No stejně bys ho k nám někdy měla pozvat. Aspoň jako poděkování." Usmála se na mě.

„No..."

„A stejně si myslím, že byste byli hezký pár." Řekla a začala rukama míchat salát. To já taky...