Opuštěné město [POZASTAVENO]

Únos a záchrana

Pohled Mattema

,,Hey vy šmejdi, já už se tu nudim, nechce někdo se mnou jít na procházku?" Zeptal jsem se ostatních. Když nikdo neodpověděl kladně, pokrčil jsem rameny. ,,Dobře, tak půjdu sám," zvedl jsem se, došel si pro mobil a vyrazil jsem. Ale teď je tu jedna otázka: kam se vydat? No tak půjdu prostě někam náhodně. Šel jsem temnými uličkami Prahy. Asi bych to neměl dělat, řekl jsem si v duchu, ale stejně jsem se vydal dál. To, že jsem měl poslechnout své svědomí, mi došlo až v okamžiku, kdy mi někdo na ústa přitiskl kapesník napuštěný nějakým uspávadlem a já se automaticky nadechl...

Rozespalý jsem otevřel oči, ale... nic jsem neviděl? Co to je? Pokusil jsem se hnout se svým tělem, ale vůbec to nešlo. Takže jsem ve výsledku byl v nějakym random sklepě. Nádhera. Pak jsem ale uslyšel hlas. Hlas, který jsem už nikdy nechtěl slyšet...

Pohled Mooniska

Bol som s dievčatami v dome, keď tu som počul zvonenie telefónu. Išiel som sa teda pozrieť, kto mi volá. Keď som na displeji spatril jeho meno, chcelo sa mi kričať. Čo po mne chce ten parchant?! Hovor som prijal. O chvíľu neskôr mi došlo, čo sa stalo. ,,Čo?! Ako si mohol ty šmejd jeden?!" Zakričal som na neho. On sa len zasmial. ,,A čo ak ti neuverím?" Jeho smiech sa rozliahol celým mojím mobilom. ,,To bys měl..." Nepochopil som to až do tej chvíle, než som počul Matyho hlas. ,,Samo..." ,,Maty! Maty kde-" ,,Hábova 5..." S tým hovor skončil. ,,Co se stalo?" Spýtaly sa dievčatá. ,,Náš nepriateľ uniesol Matyho..." ,,Počkej co?!" Vyhŕkly. ,,A nevíš, kde by mohl být?" ,,Počkaj... vraj to bolo na Hábovej 5." Dievčatá sa na seba pozrely a o chvíľu potom prikývly. ,,Čo chcete robiť?" Opýtal som sa ich. ,,Půjdu tam já, vy se budete držet za mnou. A abych ti odpověděla... jdu si pro katany a pak zachránit Matyho." Odvetila mi Jenny. ,,Však to môže byť nebezpečné!" ,,A přesně proto tam jdu."

Pohled Jenny

Vydala jsem se do pokoje pro zbraně. Poté jsem opustila dům a vydala se na tu adresu...

Pohled Mattema

,,Jak jsi se mohl sakra dozvědět kde jsme?!" ,,Myslíš si, že Prahu neznám tak dobře a nevím, jak se to tu jmenuje?" Ušklíbl jsem se. On se plácl do čela. ,,Ach jaj... hlídejte vstup." Pokynul těm chlapům. Poté si začal brousit nůž a já ho probodl zhrzeným pohledem. Přiblížil se ke mě, když v tu chvíli jsem něco uslyšel. ,,Sakra," stihl mě jednou bodnout do ruky a pak se dveře otevřely. Nemohl jsem uvěřit tomu, kdo v nich stojí... Jenny?!

Pohled Jenny

Ještě před tou budovou jsem řekla Samovi, ať zavolá poldy a pak jsem se vydala za Matym. Slyšela jsem bodnutí do ruky. To muselo bolet. Poté jsem vstoupila dovnitř. ,,Ale ale, podívejme kdo se objevil." Toho šmejda jsem probodla pohledem a následně se podívala na svého bratrance. Vypadal příšerně. Celé tělo měl pokryto šrámy a modřinami. ,,Takže... teď ho pustíte, nebo..." ,,Nebo co?" Zasmál se. Smát se přestal hned, co jsem jednoho z těch strážců sundala. ,,Dávám vám poslední možnost," sykla jsem na ně. ,,Ne." Vtom někdo otevřel dveře. V duchu jsem zajásala, když jsem zjistila, že to byli cajti. Ty chlapy hned zatkli, mezitím já doběhla za Matym a odvázala ho z té židle. ,,Dí-ky," pronesl rozklepaně. Podívala jsem se na něj. ,,A co s tímhle?" Poukázala jsem na ty šrámy. ,,Snad se to zahojí." Jen jsem kývla a pak jsem zavolala na Sama s Alicí. ,,Můžete dovnitř!" Maty se na mě tázavě zadíval. Jeho pohled ustal, když do místnosti přišli. ,,Moonisko? Alice?" Usmála jsem se. ,,Jdeme?" Všichni přikývli a tak jsme konečně vypadli z tý prokletý budovy...