Milovat znamená promíjet (Dramione FF, AK 2020)

23.

„A když tam dáme to maso, tak by se to snad mělo nějak na to oleji usmažit, ne? Nebo alespoň takhle jsem vždycky myslela, že to funguje." zkřivila bezradně a zároveň flustrovaně obočí Pansy a znova rozhodila rukama. Stále hleděla na onen kotlík. Teď se totiž začaly projevovat jejich nedostatky ohledně kuchařského umění.

„No mě se neptej, vždycky jsem vařit jenom lektvary. A u těch byl alespoň návod." zakroutila očima Draco a černovláska si neodpustila věnovat mu jeden ze svých nepříjemných pohledů.

„Tak já to tam prostě hodím. No jíst to budete vy, takže je mi to celkem jedno." odvětila nakonec a rezignovaně tam opravdu ty plátky masa z krabičky vhodila.

„Jak jako jenom my?" zkřivil teď obočí prozměnu Blaise a na něj se, také to byla změna, Pansy usmála. Ale samozřejmě jasně falešně.

„No jo, jenom vy. Já jsem vegetarián a navíc držím dietu. Nějaké smažené tedy vážně jíst nebudu." s úsměvem mu poskytla odpověď Pansy a začala špičkou vařečky, jak jen se dala nějaká její část nazvat špičkou, protože to byla spíš jenom zakulacená široká přední část, promíchávat bublající olej. Možná trochu zbytečná činnost, ale uklidňující to bylo – zabavilo ji to.

„Víš, co je zvláštní?" podrbal se na hlavě téměř bez vlasů po chvíli Blaise. „Že jako vegetarián můžeš jíst grilované kuře a nebo užírat to cukroví v obýváku. Jo a pokud si nevzpomínáš, kdy to bylo, milerád ti to připomenu – včera."

Tentokrát se smál on – a Pansy se rty staženými do tenké linky a rukama založenýma na hrudi propalovala svým nadmíru jedovatým pohledem jediné stéblo trávy v širokém okolí, které se prodralo až nad sníh.

Uběhla nakonec vcelku dlouhá doba, za kterou se strihla okolní tma ještě prohloubit a kterou strávil Draco hleděním do ohně a sledováním, jak se od plamenů oddělují jasné jiskry, dopadající vedle, mezi již téměř ojedinělé vločky sněhu, protože většinu z nich okolo stihlo už teplo ohně rozpustit.

Ovšem, tento čaroděj s platinovými vlasy pouze nehleděl do ohně, spíš přemýšlel – přemýšlel nad tím, co je tohle za Štědrý den.

Protože to byl hezký Štědrý den, který zatím strávil se svými nejlepšími přáteli na tomto tajemném výšlapu, u kterého většinu doby zabralo pouhé chození, a lišil se od toho minulého – ten byl prozměnu naplněný ztrátou a přesvědčováním se, že ten rozchod s Hermionou byl dobrý krok – pořád na ni nemohl přestat myslet. A ani tak si nechtěl přiznat, že mu ten vztah a hlavně samotná Hermiona chybí. Dnes víc, než kterýkoliv jiný den v roce.