"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Ve světě, kde má každý svoji spřízněnou duši, jsou chlapci Nate a Rory spojeni už od narození. Můžou spolu komunikovat pomocí zvláštního pouta, které jim umožňuje vidět, co si ten druhý napsal na kůži, jelikož se to objeví na jejich vlastní. Nate a Rory jsou velmi odlišní a často se neshodnou, avšak osud je opakovaně svede dohromady, což vytvoří silné přátelství, které vyvrcholí v něco, čemu ani jeden z nich nedokáže zabránit. únor 2017 - únor 2018

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

TATE: Ten Nero je fakt psychouš! Ptá se na naprosto pitomé otázky, divně na mě čumí, a proč má nad obočím vytetovanej čínskej znak? Co to jako má být? Víš o tom, že na mě neustále mluví nějakou hatmatilkou? Vůbec mu nerozumím. Nerozumím tomu, proč se tak chová. Aspoň že mi nosí jídlo. NERO: 그를 좋아하지않아요. Aber er hat schöne Augen. Den idioten! Jasně, myslet si, že bude jiný než ostatní, byla nejspíš chyba, ale jeho smích má super zvuk. A vlasy dobře voní. Sní všechno, co mu donesu. Což asi není základ zdravýho vztahu, když jsme tu spolu zavření, ale... Víš, že jedno z nejoblíbenějších švédských jídel je Köttbullar? No tak dobře. Jsem zamilovaný do Tatea.

Nigel hraje hokej na postu brankáře, trpí úzkostmi a přitom přemítá, do jaké míry ho to vlastně definuje. Taky hodně myslí na kluka s uhrančivýma černýma očima, který jeho stavům rozhodně nepomáhá, protože je arogantní, povýšený, krásný... Nigel má kvůli němu TOTÁLNÍ BORDEL V HLAVĚ.

Šimon ve svém životě dělal všechno, co po něm rodiče chtěli. Celou střední strávil učením a přípravou na vysokou (a pozorováním kluka, do kterého byl zamilovaný). Teď však odmaturoval, splnil všechno, co měl, ale místo radosti cítí... Necítí nic moc. Je to vlastně úplně obyčejný den - třídí staré sešity a učebnice, uklízí v pokoji a... přemýšlí. Šimon je totiž dost přemýšlivý kluk. A pak ho napadne jedna myšlenka. TA myšlenka, která může změnit celý život.

A legenda praví, že Harvey to nádobí ještě dodnes neumyl, místo toho ztratil klíče v knihovně. - Příběh je boyxboy; zda jsi homofób, místo k usednutí zde nehledej.

Stalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle, kdy se nakonec budou muset setkat ve výtvarné učebně, vybrat jeden ze tří bonbónů a shlédnout všechny díly Harryho Pottera. A pak jeden z nich napíše tomu druhému dopis. Napíše jich sto.

For as long as George can remember, he's always felt like an outcast. He'd learned to be cautious when letting new people into his life, never allowing anyone to get too close. As time passed he gradually got used to relying solely on himself, but he still desperately wished he could just put himself out there a little more. At the age of twenty-one he's finally ready to take some risks and meet new people, or at least, that's what he's trying to tell himself. As George battles with his self worth and feelings of discouragement, he has a chance encounter with an American stranger in the middle of the night. Could an unlikely friendship between the two change the trajectory of George's life? He certainly hopes so. {t/w}~ alcoholism, abuse, talk of mental health, slight/implied homophobia, panic attacks *there will be a disclaimer in the specific chapters that warnings appear in, some are more mild than others* please stay safe and know that you are loved! this story is purely for practice purposes and is not intended to make anyone uncomfortable, and if it does, i'll take it down right away! now with that out of the way, let's get into the story <3