,,Emily, ta norka tě převálcuje!" křičel na mě trenér těsně před zápasem. Ano byla jsem si toho vědoma, ale nějak se živit musím. Jsem Emily Castello a jsem sirotek. Na jídlo si vydělávám boxem, no není to box, to přiznávám. Jedná se spíš o klec do které vás šoupnou společně s další holkou a čekají kdo přežije. Tvrdý sport, já vím, čekaly by jste spíš chlapa na mém místě. No, mě nic jiného nezbývá tohle je jediné co umím. Bydlím u svého trenéra, což znamená...v tělocvičně, ale nikdy jsem mu nezůstala nic dlužná. Snažím se jak můžu, i když to občas znamená riskovat svůj život. ,,Já vím Stuarte! Ale nemám na výběr." zamumlala jsem mu nazpět a on mi dál zavazoval zápěstí. ,,Jsi si vědoma toho, že tě může zabít?" ,,Ano." ♥♥♥Díky za jakoukoliv podporu ♥♥♥ Beatrisie Rosseau !!!Nejlepší umístění!!! Červenec 2016 #10 ve Fantasy 》cover by @jull_obrien Díky díky moc jsi úžasná ♡♡

Nikdo není černobílý - každý má svůj životní příběh, ve kterém odhaluje ty nejhlubší pocity a obavy, své radosti, své trápení. Nikdo není černobílý, i když se o to třeba snaží. A právě pro rozličnost každého nemůžeme činit unáhlené názory, každý věří v to své, každý se dle toho chová. Nemůžeme soudit bez toho, aniž bychom si obuli jeho boty a snažili se pochopit, proč právě toto chování považuje za to správné. Každý je jiný a to, co se pro některého může zdát nepochopitelné, je pro druhé denním chlebem. Tak seberte svou veškerou odvahu, zhluboka se nadechněte a nazujte si boty, které stojí před vámi. Možná se tak dokážete lépe vcítit do postav, když uvidíte - aspoň na malou chvíli - svět jejich očima. DODATEK: Každá kapitola bude zasvěcena jedné postavě, která byla (avšak ne nutně) zmíněna v příbězích Za branami tábora nebo Dívka s číslem na předloktí. Pokud se bude jednat o "nezmíněné" postavy, bude snad znatelné jejich propojení s jinou postavou v ději vystupující.

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.