Vesmír je velký, a není jen jeden. Jmenuju se Viktor Černý, jsem mág, a chci vám říct trochu o světě, který svým způsobem sousedí s tím vaším. Moje Praha je skoro stejná, jako vaše. Evropa se jmenuje Evropa, máme stejný počet světadílů, i planet ve Sluneční soustavě. A máme magii. Učíme se, že magie je neutrální, ale lidé nejsou. Umíme věci, které nenadaní neumí, můžeme žít dlouho, pokud chceme. Cenou za moc, o kterou jsme se nikoho neprosili, je kus naší lidskosti. Proto se nás společnost štítí, i když předstírá opak. Proto nám svázala ruce zákony a zavázala oči konvencemi. Žijeme na ostří nože vynucené rovnováhy, a bylo jen otázkou času, než se ji někdo pokusí zničit. Jen jsem se bláhově domníval, že potenciální rozvrat společnosti nespadne na hrb průměrnému pražskému mágovi, a jeho víc jak čtyři století starému kamarádovi s výhodami. Co můžu říct? Je mi jenom šestatřicet, mám ještě nárok být naivní.

,,Lidé v Omeze to nazývají magií. V Betě technickým pokrokem. A v Alfě plevelem, který musí vytrhnout." Svět rozpolcený mezi technologií a středověkem, kde skleněné věže odolávají dračímu ohni. Tři země, z nichž každá čelí problémům dávných generací. Jeden křehký mír mezi bájným a reálným světem. V černé Omeze se Inkar snaží přežít se svým cejchem. Merle prodává na trhu úlomky a kousky Ztracených. Na severu bílé Bety bojuje Nix společně s draky proti kruté zimě. Khione v zajetí královského paláce objevuje rozhraní svého mozku. A ve zlatých ulicích hlavního města Alfy nadaný Weylyn utíká před lovci odměn. Kdo z nich přežije a koho hra života připraví o rozum?