Mladá dívka, žila si svůj život. A byla šťastná. Jenže pak byla unesena a stala se z ní jen loutka, sluha, který musí poslouchat svého pána. Ztratila jméno, už byla jen to, podřadný otrok. Slova "Ano, pane!" se stala její součástí. A ztratila právo na svůj život. Zabíjela pro ně. Chtěla se z toho vymanit, nemohla. Byla na pokraji zešílení, byla uvězněná ve svojí mysli. Zachrání ji někdo, nebo navždy do konce svých dnů bude zabíjet na rozkaz? To se dozvíte, když se ponoříte do mého příběhu. #39 in Sci-Fi dne 29. května 2017 #34 in Akční dne 15. června 2017 (nejlepší umístění ^.^)

Když Nira podstoupila Obřad Rozřazení, nikdo nevěděl co se v ní skrývá. Nebyl to jen výsledek zkoušek, co jí táhlo na univerzitu mágů, kde se měla učit tajům starodávné magie, ale byla to i její krev. Stejně tak ji její krev poutala i k samotné královské rodině i k muži, který se stal její noční můrou. ----- První díl série Dítě čtyř, ve kterém Nira poprvé zavítá na univerzit mágů kde se setká se svou později nejlepší kamarádkou Julií a díky které se také seznámí s princem Williamem, kterého doprovodí na diplomatické cestě do Seiny, ve které se setká se svým starým známým. Když nakonec zdařile splní svůj úkol a vrátí se domů, nečeká ji nic jiného než další dobrodružství, v podobě válečného konfliktu mezi její rodnou zemí a Meldejenskými ostrovy - ostrovy obývanými zlomyslnými piráty a všemožnými vyvrheli, kteří si na království již dlouhou dobu brousí zuby. Podaří se jí ochránit své blízké a zchránit svou zemi před mocí, která se skrývá v Meldejenských řadách?

Měla jsem úplně normální život. Chodila jsem do školy, měla jsem kamarády, užívala jsem si nákupy s kamarádkami, randila s kluky.. Ale.. Nepředpokládala jsem, že až jednou otevřu dveře, bude před ním stát můj nový bodyguard....

Co by jste dělali kdyby jste byli svědkem vraždy, byli uneseni a museli jste být zavření ve zlaté kleci, plné divných lidí a jednoho extrémně krásného, ale arogantního kluka ?

Chloe dostane pozvánku k práci na hradě v říší Stínů. Má tam dělat zahradnici. Jako čarodějka přírodní magie, je to pro ní čest. Práce jí jde skvěle dokud jednoho dne nespatří v zahradě prince... Najednou se dějí divně věci...

Byla jiná. Nikdy se na nikoho neusmála, stále nosila černou barvu, která kontrastovala s jejími světlými vlasy. Ani si nikdy nenašla kamarády, natož přítele. Vždy byla sama, drzá a jakoby odřízlá od zbytku světa. Musel se stát zázrak, aby s někým někdy navázala oční kontakt, ba dokonce s někým promluvila. Ostatní lidé jí neměli rádi, kvůli tomu, že nedávala najevo žádné emoce. Říkali ji „Ta bez emocí". Jenže když bude muset spolupracovat na školním projektu s kapitánem fotbalového týmu, bude muset mluvit. Co když nemluví a neusmívá se záměrně? Příběh je zcela vymyšlený! Podobnost osob a míst není záměrná! completed on 17. 8. 17

Sedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové době se povídka umístila na tak úžasném místě? Děkuju vám. Vážně!)

El je úplně normální holka s normálním životem. To si myslela do doby než se seznámí se záhadným cizincem s britským přízvukem. Proč ji potřebuje? To se dozvíte. A El taky.

El se vrací do NO. Uběhlo už 5 let, ale skoro nic se nezměnilo. SKORO NIC. Jak se všichni srovnají s náhlým návratem El zpátky. Jak ji asi Mikaelsonovi přivítají?! Čtěte a dozvíte se to. ❤💚💛💜💙

Nemluvím. Můj hlas není pro ostatní příjemný. A proto jsem přestala mluvit úplně. Už si ani nepamatuji, kdy se mnou někdo naposledy promluvil, aby se semnou spřátelil. Bojím se, že když promluvím, tak všem vykrvácejí uši. Dokonce si myslím, že už jsem zapoměla, jak mluvit. Ale zkoušet to radši nebudu. Místo mluvení používám notes. Ve škole, doma, ve městě.. prostě všude. Nemluvím od té doby, co jsem se naučila psát a číst. Teď mi je 15. Rozumím ostatním, ale občas bych raději nerozumněla.. Znakovou řeč nepoužívam, protože jsem zatím nepoznala nikoho, kdo by ji uměl. Moc zájmů nemám. Jen dělám judo a učím se. Se svým životem jsem se již srovnávala.. dokud se neobjevil jistý chlapec, který mě donutil vrátit se na začátek. Donutil mě se učit mluvit. Donutil mě se začleňovat do kolektivu.. a nedonutil mě jen k tomu.. donutil mě ho i milovat...