Příběh Marininy lásky pokračuje čtvrtou knihou. Je plná romantiky, kterou se prolíná velké napětí. Kniha otevírá cestu k tajemné minulosti hrdinky, jejího rodu a Země. Odhaluje se tajemství kolem lásky, kterou Marině přisoudily hvězdy.

⚠️ Upozornění hned na začátek ⚠️ Příběh jsem psala, když mi bylo 11-12, takže je možné, že něco nebude dávat smysl. Jop, je to cringe. Pokud i přes to všechno si příběh přečtete, děkuju :) Hlavní hrdinkou této knihy je jedenáctiletá Sarah Delco, která je motýlí vílou. Proměnila se ve vílu o letních prázdninách souhrou šťastných náhod. Dostává se na vílí školu, kde se seznamuje s novými lidmi, navazuje pevná přátelství, zažívá nejedno dobrodružství, a také i první, dětskou lásku. Vše si zaznamenává do deníku, díky kterému může později zavzpomínat na staré časy. Některé kapitoly jsou krátké, některé delší. Příběh je psát formou deníku z pohledu hlavní hrdinky. Možná zde najdete něco z knihy Rafaelova škola, ale spisovatelka povolila fanfikce, tak to snad moc nevadí. Nejlepší umístění: #78 ve Fantasy #56 ve Fantasy #30 ve Fantasy

-„Podívej, Yvette, už se tím přestaň užírat. Je to Oksanin život. Otevři své srdce lásce, soucitu, odpuštění... Je to přece dávno za námi. Neohlížej se za vzpomínkami, nevrátíš to! Máme doma krásnou malou vílu. Mně to nevadí, aspoň není obyčejná. Vzpomínky na ni budou žít déle. Yvette, smiř se s tím." Král sklidnil hlas a utěšoval Yvette. Nachvilku to pomohlo, jenže Yvette opět přepadl hněv. „Ne! Já se s tím nikdy nesmířím! Oksana nebude víla! Bohové, proklínejte Lesanu!!!" S těmi slovy odešla pryč do své komnaty. - Kdysi se stalo cosi, o čem nikdo, kromě jistých zasvěcených, neví. To tajemství se střeží jako oko v hlavě a nikdo ho nechce prozradit. A díky tomu se narodila neobyčejná dívka. Oksana je neposkvrněnou vílou, která se učí vnímat zvuky lesa a navazovat kontakt s vílami, které tu s námi jsou, ačkoli je lidé nevidí. Jenže její matka nese k vílám obrovský odpor a nedovolí, aby z její dcery vyrostla víla. Nechce však říct proč. Oksana proto musí za vílami chodit potají a svá křídla skrývat pod šatami. Ačkoli ji to bolí, tahá, křídlům to neprospívá, Oksana to snáší mlčky a bolest nevnímá. Jenže, takhle to přece nemůže jít napořád... Nahlédněte jejímu osudu do tváře. Vryje se Vám do srdcí...