Skylar žije se svým otcem a mladšími sourozenci na malém statku, který jejich rodina vlastní už po generace. Matka jí umřela, když byla malá, a proto se musí starat o své sourozence, pomáhat otci s prací a snažit se o dobré známky ve škole. Před celým světem skrývá pravdu o své rodině a dost jí v tom pomáhá to, že je ve škole prakticky neviditelná. Celé ty roky, si myslela, že je neviditelná a nikdo by si nevšiml, kdyby najednou zmizela, ale nemá tušení, že jí celou tu dobu někdo viděl.

Příběh stažen, aktuální pouze info. Jen jsem přikývla a hlasitě polkla. "A máš nějakou barvu vybranou?" Pomotala jsem větu a ještě se zakoktala. Sebastian na mě nechápavě pohlédl. "Košile nebo kravaty." Objasnila jsem mu. Ve tváři se mu zračilo pochopení. "Světle modrá." Přikývla jsem. Chtěla jsem se jít nasnídat, když se mi v hlavě rozsvítila žárovka. "Fajn, ale jdete nakoupovat šaty se mnou. Jinak nejdu." Kluci se na sebe vyděšeně podívaly. !!! Objevují se vulgarismy

Celá dnešní společnost je postavena na principu stáda a my všichni jsme jeho příslušníky. Skoro až úpěnlivě se snažíme v něm zůstat, splynout s davem, nijak nevyčnívat. Schováváme to, kým doopravdy jsme, abychom se vyhnuli vyloučení z něj. Svět je plný přetvářky a lži, jež se schovává za pravdou. Možná je třeba konečně čas shodit ze sebe beránčí roucho a být sám sebou. Ovšem, cesta k uvědomění není nikdy jednoduchá. A pro Willa s Alexem to bude opravdu těžké. „Vidíš ty ovce, pasoucí se na té pastvině za ohradou, Wille?" „Ano, vidím. Co s nima?" „Ty jsi jako ony. Slepě jdeš za vůdcem stáda, neohlížíš se na les opodál, co ti nabízí volnost a svobodu." „Pokud já jsem ovce, Alexi, tak ty jsi zase ten beran, za kterým jdu. V tom případě pak nepotřebuju žádný les." ______________________________ - Upozornění: LGBT román - Aktuálně se postupně přepisuje = něco nemusí úplně dávat smysl - Přepsáno 18/21 kapitol - Vítěz Hvězdobraní 2019 v kategorii Frajer z vedlejší koleje - Prequel pod názvem Červenčina maska Za cover velice děkuji @Gipi155 Díky i mým věrným betám: @pogmanka @MargarethMerry @Nina_1881 -

Agathe je 17let. Její největší koníček je hokej, který také hraje. Její post je útočník (pravé křídlo). S hokejem začínala v 5-ti letech, ve svém rodném Buffalu. Kde má i hodně kamarádů, které teď musela opustit, kvůli stěhování do Vancouveru. Bude stále hrát hokej? Najde si kamarády a třeba i lásku? Vypořádá se s tím, že je 2731mil od svých kamarádů? Vše se dozvíte v příběhu! :-)

Everybody knew Paxton Flynn was gay. Nobody knew anything about Sebastian Crown. Everybody had a crush on Sebastian. Paxton, well he has had his moment. Paxton's the popular nerd. Sebastian's the loner Jock. Paxton finds it hard to stop talking. Sebastian's always quiet chewing on a bubblegum. When these two worlds collide for a chemistry assignment. There can either be A plus results or an F disaster. Either way, Chemistry is Chemistry. ©CriticallyIntense

Ethan vede obyčejný život, studuje druhý ročník na střední škole v Bostonu, chodí s talentovanou Melanii a je obklopen přáteli. Jeho priority tvoří fotbal a něco jako učení mu nic neříká. Jenže, když je mu zatrhnuto hrát sport kvůli známkám a jako výpomoc přidělen nový student Ryan York, Ethan brzy zjistí, že jeho priority se začínají měnit. Čtěte napínavý příběh o dvou chlapcích, kolik překážek budou muset překonat, než zjistí, co k sobě doopravdy cítí? Story by MrsV17 : červen 2015 - srpen 2015 Během prázdnin 2017 (dostala jsem se k tomu až v roce 2018 ups) bude probíhat rekonsturkce příběhu - opravování chyb, přepisovaní kapitol, vylepšování úrovně.

*

Vždycky se mi zdálo, že jsem sama. Že jsem sama, neviditelná, nemilovaná. To se ale změnilo a změní. U každé pěstounské rodiny, kde jsem byla mi dávali najevo, že k nim nepatřím. Že jsem jen zbytečná část. Shazovali mě, chtěli mě vidět na dně. Teď jsem ale tady. U Claie a Philipa. Celý můj život se od základů změní. Změní ho nová kamarádka, ale taky on. Nikdy jsem nic takového necítila, ani nechtěla cítit. Ale on ty city probudí. Jednoho dne se mi změnil celý život.

Odemkla jsem dveře a mrštila batohem do rohu místnosti. Dveře za mnou zasvištěly vzduchem a ozvalo se mohutné třísknutí. Venku svítilo slunce a bylo opravdu nádherně, ale moje nálada byla na bodu mrazu. Zlostně jsem pochodovala po pokoji a chrlila ze sebe nadávky všech typů, dokonce i ty španělské, které jsme si pár dní zpět ze zvědavosti vyhledávali ve volné hodině. Potřebovala jsem ze sebe všechen ten hněv dostat a tohle byl jediný způsob, který mě napadl, i když hodit velkou skleněnou vázu o zeď se mi zamlouvalo taky. Dupala jsem zlostně do země, rozhazovala rukama, a nakonec nakopla plyšového medvěda v rohu místnosti. „Sakra," řekla jsem a sedla si na postel. Lokty jsem si opřela o kolena a hlavu nechala jen tak vyset dolů. Hýřilo mi v ní miliony myšlenek sem a tam. Pořád dokola jsem si přehrávala dnešní hádku. „Prostě se s ním bavit nebudeš!" „Ty mi nemáš právo říkat s kým se můžu bavit a s kým ne! Na to zapomeň!" „Buď já anebo on, tak si vyber!" „Nebudu si vybírat, nemám k tomu důvod!" Řvali jsme po sobě hlava nehlava a vůbec nám nevadilo, že jsme na školní chodbě. Kolem nás proudilo nespočet studentů. Přehrávala jsem si hádku pořád dokola a s každým zopakováním můj hněv stoupal. Co si vůbec myslí? Absolutně nemá právo na to, mi říkat co můžu a co ne! Pokusila jsem se si uklidit bordel v hlavě a všechno si to srovnat. Další hádka s Lukasem, Kaden to celé slyšel a celá škola taky, ale to hlavní... Můj nejlepší kamarád a přítel se nemůžou vystát. So, welcome to my fucking life...

Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_