Na první pohled by člověk řekl, že je Alex obyčejnou vysokoškolskou studentkou poletující z jednoho večírku na druhý užívající si svobody plnými doušky. Doopravdy ale skrývá tajemství; dokáže spatřit čísla od jedné do deseti levitující nad hlavou každého člověka, která určují, jak nebezpeční jsou. Jedna je pro malé děti, které sotva umí chodit. Tři až čtyři vlastní většina lidí a sedm patří těm, kterým by se člověk měl velkým obloukem vyhýbat. Její život se ale změní ve chvíli, kdy se ve škole objeví kluk, nad jehož hlavou září jasná desítka. Bude snad Alex hrozit nebezpečí za to, jakou pravdu o sobě skrývá?

Tessa. Obyčejná dívka na úplně obyčejné škole. A stejně je jiná. Ona si vzpomíná. Na nemyslitelné. Všichni se ptají, co s dělo? Půl roku nebyla ve škole a vrátila se teprve před měsícem. Jenže ona neví. Jako kdyby někdo jen tak přišel a vymazal část jejího života. Nebyla jediná kdo odešel. Byla jediná kdo přišel. Nikdo jiný se nevrátil. Jsou pryč a spolu s nimi i její nejlepší kamarádka Ellen. *Ukázka* Seděla jsem na pobřeží, rukama jsem objímala nohy přitisknuté k tělu. Sledovala jsem šedočerné mraky. Pršelo, řetězce vody padaly k zemi a bouřily tyrkysové moře. Vlasy i oblečení jsem měla promáčené, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Klepala jsem se zimou, drkotajíc zubama. I to mi bylo jedno. Pramínky vody mi stékaly po tvářích, nevěděla jsem, jestli to je déšť či mé slzy. Ani toho jsem si nevšímala. Někde uvnitř jsem pociťovala ohromné zoufalství, které převažovalo nad všemi okolními emocemi. Neměla jsem nejmenší tušení, co se mohlo stát. Vnímala jsem jenom beznaděj. Byla jsem pokořena krutým životem, přestože jsem nevěděla jak. Připadalo mi, jako by se veškerý smysl mého života kamsi vypařil a zbyla jen krutá realita. ‼️UPOZORNĚNÍ‼️ - dílko patří mezi mé první příběhy se složitějším dějem - prosím o velkou dávku shovívavosti, nebo jej raději ani neotevírejte Žánr: Sci-fi Cover by: Gipi155 Nejlepší umístění: č. 3 (7. 6. - 8. 6.; 16. 6. 17. 6. 2018); č. 5 (26. - 28. 4. 2018) v kategorii Sci-fi ~ Asi puknu štěstím! Děkuju!!!❤❤❤ Stav: Dokončeno Vydávání: ❌ Psáno: Duben 2017 - Duben 2019 100 hlasů - 7. 5. 2018 Jste úžasní!!! ?❤? 1K přečtení - 1. 6. 2018 Strašně moc děkujuuu!!

Sora byla jako batole nalezena ve vypálené vesnici hluboko v lese. Potom co ji našla skupina pocestných byla odnesena do města a předána do dětského domova, kde se jí po několika měsících ujal správce městského archivu Loren, který ji začal vychovávat jako svoji vlastní dceru. Soru dokonce i učil, aby nemusela chodit do školy. Od mala se totiž lišila jednou věcí. Po celém těle měla různé ornamenty a symboly. Vypadaly jako tetování, ale měla je už od batolete. Příběh začíná, když bylo Soře už 17 let. Zatím neměla ani tušení, že tento den bude pro ni o dost jiný než ty ostatní.

„Znáš hru hledání vlajky? Tak to se tu děje akorát s jediným rozdílem. Ty jsi ta vlajka." Probudit se uprostřed lesa, bez nejmenšího tušení, kde jste se tam vzali, to vám řeknu, není nic příjemného. Vlastní zkušenost. Pokud si však říkáte, že to nic není, tak si představte, jak vám hlas v hlavě našeptává, ať nikomu nevěříte a utíkáte. Samozřejmě, aby toho nebylo málo o pár vteřin později, k vám přijede auto plné lidí, přemlouvajíc vás, že oni jsou ještě to nejlepší, co vás mohlo potkat, že pokud tu zůstanete déle, najde vás skupina Jacka. A to nechcete. Údajně. A proč? Protože Jack je to nejhorší, co by vás mohlo potkat. Počkat, to nejhorší vás již potkalo. Jste uprostřed hry, kde vlastně nikdo nemůže být vítězem. „Jess, v téhle hře nejde vyhrát. Jde jen přežít. Je to nekonečný kruh." Cover od nejúžasnější @GabrielaBartoov

Dívka si pravidelně píše deník, jehož zápisky jsou určeny slavnému zpěvákovi. Co když se deník ocitne u něj? COVER BY AMAZING @samveru

Ani jeden z nich neslyší, jak srdce toho druhého hlasitě a rytmicky bije, když jsou spolu. ... Každý z nich žil svůj vlastní život. Dokud se nesblížili, nevěděli, že bez toho druhého jejich život postrácel smysl. Philip byl přesně ten typ kluka, který se snadno nechal ovlivnit okolím. To ona byla jiná. Byla svá. A to se mu na ní líbilo. On byl duší sportovec, choval se tak, jak se od něho očekávalo, aby byl stále oblíbený a snažil se si svoji "slávu" udržet. Jejich škola byla jedno velké klišé, zatímco Mellanie jako kdyby do něho nepatřila. Jakoby si svět okolo sebe sama představila a žila v tom svém světě, nikým neovlivňována. Proto jí chtěl být co nejblíže. Toužil po tom dozvědět se, jaký je ten její svět. Jaký to je nevnímat ostatní okolo sebe. Jaké to je žít v představivosti. ...

Otočila jsem se a viděla ho.. blonďaté vlasy a nádherné modré oči.. začaly se mi vybavovat všechny ty vzpomínky, které jsme spolu měli..

"Už bych rád věděl, jak se jmenuješ," odpověděl. "Myslím si, že to není důležitý," začala jsem. "Já jen, že jsi mi hrozně povědomá," řekl. "To nevím odkud," pokrčila jsem rameny.

„Někdy ty nejhezčí vztahy jsou ty, který bys nikdy neočekával, že budou," ©2018 | Denda69

Popis uplaval (wattpad rád maže)