Příběh ze zákulisí natáčení Doctora Who. Co dokáže žárlivost? Přiznejme si to, hodně! Někdy až tolik, že nás milovaný Doctor musí lézt šachtami. ------------------------------------------------------ Chtěla bych vás upozornit, že příběh jsem původně psala jako slohovku do Češtiny, kde bylo zadání "Vyprávění o 200 slovech" (trochu jsem se rozepsala :D). Psala jsem to asi dvacet minut v půl dvanácté večer a bylo to to první, co mě napadlo, tak to prosím trochu zohledněte. Přijde mi, že to nemá hlavu ani patu, ale do 200 slov se toho stejně tolik vecpat nedá :)

„Já vím. Nemusíte se na mě dívat. A určitě by bylo stokrát lepší,kdyby jste mě přehlédly. Pravda, je jasné, že většina z vás to nedokáže. Nemám vám to a zlé. A ani se tomu nedivím, kdo by si nevšimnul holky s nebesky modrými vlasy a očima jako noc. Nic by nebylo tak divné…kdybych neměla ten kód. A toho se opravdu jen tak nezbavím. Ale já se tam musím vrátit. Vy to nechápete, ale ten svět je jako droga. Ani nevíte, jakou svobodou oplýváte. Paradoxně to zjistíte, až když ji ztratíte. Jen doufejte, že to nebude za těmito branami…“

Malé městečko, takový zapadákov. Ale i v takovém zapadákově se mohou dít neuvěřitelné věci. V městečku Yorkshire v Británii se záhadně ztrácejí lidé. Sice to tu není nic neobvyklého, ale poslední dobou je to několik osob za týden. Nevysvětlitelná zmizení zaujmou novinářku na mizině - Marinu Underground. Podaří se Marině zjistit, proč lidé mizí? Jaké vysvětlení a nálezy jí čekají? (nedoporučuji pro slabší povahy :D )