Druhý díl série Koruna Emirie Hoods. Známější pod přezdívkou Kárová Princezna. Uběhlo několik měsíců od velké bitvy na Jeahanderské pláni, Ina Ward se stala kapitánem Sorenu a nastal čas dostát svému slovu. Vraní Chřtán je pod ochranou koruny, stejně jako Emirie dál pokračuje v propůjčování svého umění královně. Tím se ale stala nepříjemným trnem v oku zlodějům a vrahům okolo ní. I její strýc pochybuje o její loajalitě ke zlodějům a tak nechá pozvat do sídla neznámou ženu, která má Emirii hlídat. Jak se ale později ukáže, žena má své plány a potřebuje pomoct. S Emirii uzavře dohodu. Zlodějka jí pomůže najít ztracenou císařskou dceru a žena ji nechá dál pokračovat v práci pro vládkyni. Jenže vše se změní při prohledávání přístavu. A karty, které Emirie má, jí nepomůžou vyhrát tento boj. ,,Musím domů! Potřebuji zjistit, co se tam děje a zda má rodina nepotřebuje pomoc!" Vykulila jsem na něj oči a chvíli vstřebávala jeho slova. To ne! On chce odejít. Skoro jako každý před ním... To se ale nesmí stát! ,,Jestli nyní odejdeš, tak už se nevracej!" vykřikla jsem na něj a nevšímala si ostatních. Ray se na mě nechápavě otočil. Jeho údiv v očích nešel přehlédnout. Mísil se s překvapením a bolestí. Takovou, kterou jsem u něj ještě nezažila. Pak se ale narovnal a jako voják si udržel kamennou tvář. ,,Emirie pochop, já-" ,,Já to chápu!" skočila jsem mu do řeči. ,,Tak běž! Běž si tam, odkud jsi před několika lety utekl se sklopeným ocasem! Jako srab! Jako zrádce!" Někde uvnitř jsem si silně chtěla dát facku. Za ta příšerná slova, kterými jsem nyní musela ranit nejenom jeho samotného, ale i jeho city a jistotu. A tak skutečně šel. Poslechl má slova a opravdu se otočil a začal mi pomalu mizet v dálce. Jediné, na co jsem v tu chvíli myslela byla slova, cos to udělala...

První díl série Koruna Ina Ward. Dcera kapitána královské gardy, což v jistých ohledech je úžasná věc, ale na druhou stranu - trpí. Jednoho dne se bude muset stát ona kapitánem a toho se děsí. Její otec nemá žádného syna, takže tato úloha má připadnout jí. Jenže bez pořádného výcviku... Jak má vést armádu mrtvých, když ani své schopnosti nedokáže ovládat? Proto je poslána jako doprovod princezny do sousedního království, kde si princezna má vzít následníka trůnu a ona má projít výcvikem. Lehké nemyslíte? Na první pohled ano, ale na ten druhý... ,,Co tu chceš?" ,, Není to snad jasné z listu, pane... Kapitáne?" Ušklíbnu se jako kočka a nezapomenu se mu dívat do očí. Jsou plné hněvu, moci a... ještě něčeho. Pohled mi sjede na jeho krásnou nahou hruď, ale ne na jeho svaly, ale na jeho kulatý přívěsek na dlouhém provázku. Neodolám, chci ho vzít do ruky a prohlédnout. Jeho pohled následuje mou ruku a v poslední chvíli jí chytí kousek od přívěsku pevným stiskem. ,,Nemáš právo mi tak říkat!" Zavrčí a pustí mou ruku.