Když jsem se ocitl v úzkých, spatřil jsem jeho...černovlasého chlapce s tmavě modrýma očima. Vyzařovala z něj zastrašující aura, což zapříčinilo, že zmizeli všichni kolem...krom nás dvou. Jeho pohled byl tak povýšený stejně jako on sám, a přesto jsem od něj nedokázal odtrhnout oči. Moje výška mu připadala vtipná, tak jako mé hraní, a přesto jsem ho nemohl dostat z mysli. Nesnášel jsem ho. Sledoval mě, sledoval mě neustále...malinkatý chlapec s oranžovými vlasy jako mandarinka. Dal jsem mu tak tisíc důvodů, proč by mnou měl opovrhovat stejně jako já jím, ale přesto mě dál sledoval. Chtěl jsem mu ukázat, co jsem doopravdy zač, chtěl jsem mu ukázat, kdo je jeho král a jaké má místo, ale ani po té drtivé porážce nepřestal a já ho nemohl dostat z hlavy. Když už jsem myslel, že na něj zapomenu, opět jsem ho zahlédl a nemohl jsem odthnout zrak, i když se stále tak povýšeně a vítězně usmíval. A takhle to bylo pokaždé...skoro jako bychom byli propojeni nějakou neviditelnou nití... Začal jsem jej sledovat taky. Zajímal mě. Chtěl jsem zjistit, proč se nevzdává a stále má na tváři úsměv, ten iritující úsměv, který jsem chtěl zničit. Chtěl jsem jej vidět na kolenou. Jenže čím víc jsem jej vídal, tím víc jsem si jej oblíbil. Nechtěl jsem, aby mu ten úsměv někdo vzal, ale ani jsem ho nechtěl mít v hlavě. Naše cesty se několikrát rozdělily... ...jenže nakonec jsme se znovu potkali... !!Není to úplně podle anime!!

Iwaizumi sa musí deň čo deň potýkať s Oikawovými vtipmi, z ktorých nemalo ráz stráca zdravé myslenie. No Oikawove zvláštne správanie vyvrcholí skúškou, pred ktorou nie je úniku. Je v tom celom niečo viac, než len bezduché slová?

Anime : Haikyuu!! Pár : Iwaizumi Hajime x Oikawa Tooru !VAROVÁNÍ! : V tomto příběhu se vyskytuje yaoi - vztah dvou mužů a detailně popsaný sexuální styk! Čtěte na vlastní nebezpečí! Oikawa Tooru, středoškolák, po kterém sní každá dívka na jeho škole i mimo ni. Stačilo, aby na jednu z nich ukázal, a dotyčná mu padla ke kolenům. Mohl mít kteroukoli chtěl, ale jeho srdce už dlouho patřilo někomu jinému. Být zamilovaný do svého kamaráda z dětství není nic lehkého, navíc když to dotyčného za celou dobu ani nenapadlo. Ať už by se Oikawa snažil sebevíc, prostě by nedokázal žít po jeho boku a sledovat, jak se mu šance být s ním neustále oddaluje.

Znáte to, žijete si obyčejný život, průměrného japonského studenta, zajímajícího se pouze o volejbal a svou kariéru do budoucna, jenže něco vám chybí. Taková jiskra, která pohání jak lidskou mysl, tak i duši. Občas si neuvědomujeme, co to vlastně poklad je, pro někoho to jsou peníze, pro někoho láska, ale co když si někdo tenhle okamžik neuvědomuje? okamžik, kdy před vaším srdcem se obrovská stěna rozpadne a z toho okamžiku vznikne světlo, které oslepí. Tenhle okamžik, co se může během lusknutí prstů rozpadnout jak domeček karet, se nedá ničím nahradit, jakmile okusíš tohle zakázané jablko jednou, nikdy nechceš jinou chuť, ani já nebyl tou výjimkou.

Začalo to nevinnou hrou a proměnilo se to v boj o život... Nikdy jsem neměl přistoupit na jeho hloupou hru... Vlastně to nebyla tak úplně hra spíše výzva... Kdybych věděl, co plánuje, nikdy bych nesouhlasil... Nebo bych souhlasil? Sám nevím, jenže kdybych odmítl nebyl bych to já, kdybych nechtěl ve všem být první a pokořit každou výzvu... Ovšem tahle se mi nehezky vymstila... Chtěl bych ji vyhrát, ale to by znamenalo mu úplně propadnout... Pokud chcete vědět víc, neváhejte a rozklikněte😊 Není to přesně podle anime :33 S láskou Vaše Tsukki♥️

Znáte to, oddáte se jedné věci. Myslíte si, že je pro vás vším. Snažíte se být nejlepší, avšak ne vždy jde vše tak perfektně a občas nastane situace, která vás dostane na kolena. Zažil jsem to a ten pocit je příšerný. Být nahrazen někým lepší, a ještě k tomu prvákem? Cítil jsem se příšerně. Avšak neměl jsem mu to za zlé, zasloužil si to. No nebýt Daichiho, trvalo by mi rozhodně delší dobu se z toho vzpamatovat. Díky němu to nebylo tak těžké a já teď našel jiný smysl života, jenž pro mě teď představoval on. Ne vše je podle anime. Pokud chcete vědět víc, rozklikněte tento příběh :3 Jinak tohle je takový uklidňující příběh, takže za tím nehledejte nic jiného a prostě u toho odpočívejte. S láskou Vaše Tsukki <3

Jsem Lev Haiba. Kvůli otcově práci jsem se jako malý často stehoval po celém Rusku. Když už jsem si myslel, že ten proklatý řetězec končí, jelikož jsme na jednom místě zůstali přes čtyři roky, opět mě zklamal. Vím, že to dělal pro rodinu, neměl jsem mu to za zlé, ale už mě nebavilo hledat si nové přátele a zvykat si na nové školy, když jsme se pak do roka stejně odstěhovali. Na své teď už staré škole jsem měl všechno. Hrál jsem volejbal a celý týmu bral jako druhou rodinu. Nikdy jsem se necítil líp a stejně se toho nakonec budu muset vzdát. Ani mé matce se sestrou se to nelíbilo, a tak jsem ji poprosil, jestli bychom se aspoň nemohli odstěhovat někam, kde už zůstaneme a to i kdyby to mělo být daleko od táty. Neboť stejně nás kvůli práci viděl jen o víkendech a mnohdy ani to ne. Matka souhlasila. Vzala nás na dovolenou a řekla, že se společně rozhodneme a oznámíme to otci. Na té dovolené jsem poznal někoho kvůli komu bych se odstěhoval klidně i na konec světa... Jestli chcete vědět, jak to byli dál, rozklikněte tento příběh, s láskou Vaše Tsukki♥️ !Není to úplně podle anime!