I když se naše planeta zdá obrovitá, lidé jsou všude stejní.

Že už jsi na této platformě barvy zapadajícího slunce viděl recenze alespoň stokrát? No to já taky! Je tu hotová paleta příběhů, jen si vybrat! A přesto tě tímto popisem musím donutit dát mým recenzentským schopnostem šanci. Jak? Ocitneš se totiž pod drobnohledem mé rozdvojené osobnosti: neuvěřitelně kritické Patrície, jež svým bystrým zrakem zhodnotí tvé schopnosti z oblasti gramatiky, stavby souvětí a celkové logiky příběhu a sluníčkovské Páťy, jejíž samotné jméno se třpytí, a která od tebe očekává uvěřitelné postavy a propracovaný svět. Jsi si jistý, že je dokážeš ohromit obě? Tvoří totiž fakt silnou dvojku. Podařilo se mi tě nalákat? Tak se uvidíme uvnitř!

Ahoj, mé jméno je Nikdo, ale můžeš mi říkat třeba Alex. Jsem člověk. Žiju, dýchám, mluvím a píšu. Nijak se od ostatních neliším. Až na jednu maličkost...

Příběh Lori, mladé krasobruslařky, která se nemohla rozhodnout, zda se stane jednou z dětí hvězd. Patří k nim, protože se narodila ve správný čas. Stejně jako její sourozenci. Chodí do školy, sleduje s rodinou hokejové zápasy, trápí se s matematikou a řeší každodenní nepříjemnosti, které jí život staví do cesty. Nicméně jeden problém vyřešit nedokáže. Kolem dívky a její rodiny se začne motat skupinka podivných lidí a ona rychle zjistí, že jsou nebezpeční. Než stíhá zkontaktovat policii, je pozdě. Je vhozena do cizího světa, aniž by věděla, co znamená být dítě hvězd. Jedno ví ale jistě - být jedním z nich je životu nebezpečné. A co ty? Patříš mezi ně? Opraveno: Prolog Kapitola 1-5 -za pomoc moc děkuji Deni Binderové ,,Náš osud není ve hvězdách. Je v nás." -William Shakespeare ,,Čtvrté místo? Beztak je to zase nějaká sračka. Pak jsem přečetla prolog a zírala..." -LenkaLB 23.11. 2017 #3 v kategorii fantasy 9. 2. 2018 #2 v kategorii fantasy 16. 2. 2018 #1 v kategorii fantasy 5. 5. 2018 ♥

Když se chcete živit psaním knih a po vzoru slavných spisovatelů vydělat miliardy a nemuset už nikdy pracovat, musíte psaní trénovat, a především zjistit, co se vašemu publiku líbí. To tahle čtveřice přátel moc dobře ví. Ale kde by měli se svou tvorbou začít? Samozřejmě na Wattpadu! (Následující povídka je satirická, takže ji prosím berte s rezervou. Cílem není na nikoho útočit. V příběhu je zmíněn Harry Potter, protože byl a pořád je na Wattpadu populární, autorka však v žádném případě nepodporuje JK Rowling.)

Ne každý je hlavním hrdinou legend a příběhu. Ne o každém se skládají básně, ne každé jméno je opěvováno. A my, kteří nemáme to štěstí, upadáme ve věčné ztracení a zapomnění lidstva. - Story by Annaeli2 - Cover by Samveru

Povídka byla sepsána v rámci červencové výzvy #Psaníproradost pořádanou @AmbassadorsCZSK. Cílem bylo sepsat povídku v rozsahu 500-5000 slov, kde se vyskytnou slova: kopretina, úsměv, letní déšť, přátelství. *** Kdekomu by se zatočila hlava ze silného odéru různorodých květin vznášejícího se ve skromném prostoru útulného květinářství. Pro Crystal, majitelku podniku, se však jednalo o denní chleba. S úsměvem na tváři převzala dodávku květin a s největší péčí je připravila k prodeji. Žádný obchod v ulici se tomu jejímu barevností nevyrovnal.

Povídka byla vytvořena v rámci mezinárodní wattpad Valentýnské soutěže 2020, kterou pořádal tým ambasadorů. *** „Nikdo nestojí za to, abys kvůli němu čekala tak dlouho, že ti vystydne káva." Vzhlédla, aby nad sebou uviděla postávat zaměstnance kavárny. Byl mladý, možná o něco starší než ona sama. Doteď mu nevěnovala více pozornosti, než bylo nutné. „Tu kávu jsem si zaplatila. Co s ní udělám, už není tvoje starost." „Nemám rád, když někdo plýtvá něčím, co jsem vytvořil a ani neocení moji práci." Kupodivu odtáhl jedinou židli stojící na opačné straně stolu, a posadil se, což poněkud vyděsilo i ji. Porozhlédla se kolem, aby jí došlo, že je podnik poloprázdný a ona je jedna z posledních zákazníků, kteří ještě otálí s odchodem do svých domovů. „Máš nějaký konkrétní důvod, proč jsi mě poctil svojí přítomností?" zeptala se a doufala, že její sebevědomý tón skryje jisté obavy. „Neber to nijak osobně, nejsem tvůj stalker nebo tak něco, vlastně nejsi ani můj typ." Otevřela ústa v šoku i zmatku. Nejistá si, jak na tohle reagovat. „Bez urážky, ale v takovémhle nečasu není divu, že tě nechal čekat." ***