Během nepovedeného žertu spolu Sirius a Severus uvíznou v koupelně. Bohužel pro ně oba, Snape se necítí nejlíp. Napsáno pro Jinkxy v rámci Tajného Santy 2023

Marigold je bard. Skvělý bard. Cestuje po světě po boku Bílého Vlka, zpívá se srdcem na jazyku. Všemi znán, všemi milován. Tedy, téměř všemi. I když málokdy zavře pusu, i Marigold má svá tajemství. Tajemství, o kterých Geralt nemá ani ponětí. Třeba to, že není tak úplně člověk.

Každý den se ve Větrném městě uvede v rodinách do chodu průměrně 256 robotických dětí. Z toho průměrně 26 zůstane v rodinách natrvalo, zatímco 0,3 podlehnou závadám a zbylých 229,7 je v továrně opět přenastaveno a recyklováno. Tyto děti jsou jedinečnou pomůckou k tomu párům bez možnosti počít dítě dopřát pocit rodiny, nebo si jednoduše rodičovství vyzkoušet, než si pořídíte dítě vlastní. Hned po robotických psech a kočkách se tyto produkty společnosti Kaorey s. r. o. řadí na třetí místo v žebříčku oblíbenosti robotických společníků. Každé z nich za svou existenci bývá svědkem rozličných příběhů. Pojďme se podívat na jeden z nich.

Marigold toho měl dost. Věděl, že tohle je konec, jeho poslední cesta. Jeho srdce by se nikdy nedokázalo uzdravit po zranění tak hlubokém. Kdyby byl člověkem? Možná. Na svých cestách potkal spousty lidí se zlomeným srdcem. Někteří zemřeli, ale většina jich žila dál. Obdivoval tu odolnost, vůli držet se života všemi silami, i když ztratili to nejdůležitější. Ale Marigold nebyl člověk a když přišel jeho čas, sundal si boty a odešel, jak mu bylo souzeno. Jak to dělá každý jednorožec, když ztratí svoji lásku. - Neboli: Po událostech na hoře Marigold ví, že zemře. Nebojuje s tím. Ale když jej jeho poslední cesta přinese do Kaer Morhen, zaklínači a jisté dítě překvapení jej neplánují nechat jít jenom proto, že Geralt něco podělal. - Toto je překlad mého vlastního příběhu, který v anglickém originále najdete jak na mém stejnojmenném AO3 profilu, tak tady na wattu. Pro lidi, kteří na witcher příběh v tomhle stylu narazili poprvé, musím přidat upozornění, že u postav často mixuju jejich seriálové, knižní i herní stránky a děj, který navazuje na šestou epizodu seriálové verze, se potom rozbíhá svým vlastním směrem. Jinak tohle je prakticky hlavně směsice angstu a feels, takže jestli to není váš šálek čaje, tak můžete omrknout má jiná díla, neb fanfikce používám jako způsob emočního ventilování. Jinak přeji příjemné počtení!

Co mi léto ukázalo ve hvězdách, aneb soubor povídek a pár básní vzniklých v rámci Writegust 2021 pokaždé na zadané téma o minimálně sto slovech. Střípky světů a příběhů, kterým nemám čas a energii věnovat samostatný příběh, ale obstojí i samostatně.

Jižní království po smrti jeho čarodějky zasáhlo sucho. Již několik let tam prší pouze zřídka, ve studnách dochází voda a pastviny se mění na pouště. Obyvatelé království věří, že čarodějka zemi proklela, aby se pomstila králi za to, že ji neposlouchal. Jenže to jsou pouze povídačky a zatímco poddaní nadávají na vrchnost a magii, život v krajině usychá. Usychá všechno až na tajemnou bílou růži. Růži, která skrytá za houštím a mlhou čeká strážena havranem na někoho, kdo doplní třetí ingredienci a spustí sudbu. Sudbu, která má šanci království zachránit. Sudbu, která dovede vysvoboditele až ke spícímu čaroději s mocí opět přivolat mraky. Za nádherný cover děkuji úžasné @Efox16 ❤

Bylo nebylo, u jednoho krásnýho horskýho jezera žila jedna malá šťastná rodina. Bylo nebylo, v jednom meteorologickým ústavu zprasili předpověď počasí. A to, co bylo, najednou nebylo. Teď už sem jenom já, jedna chlupatá koule a jezero, který mi navždycky bude připomínat to letní dopoledne. Upozornění: 15+ Příběh není pro slabé žaludky. Vyskytují se v něm naturalistické detailní popisy morbidních scén.

Lidstvo. Parazit, který už po tisíciletí žije z bohatství planety Země. Je nezničitelný. I po vlně přírodních katastrof nazývaných Kaskáda smrti, která učinila povrch planety neobyvatelným, se stále udržel naživu. I když pouze pod jejím povrchem. Život bez slunečního svitu ale lidstvo mění. Jejich dny zmizely a oni se museli smířit s nekonečnou přítomností mihotavých stínů na stěnách z betonu. Vlhkost, chlad a obyčejné nemoci se staly kosou. A i když se po pár letech svět se ztrátou povrchu vypořádal, vzpomínky na hrůzy, které tehdy nastaly, zůstávají stále živé. Stará nenávist zůstává v srdcích pevně zakořeněná. Plazí se mezi spárami a vkrádá se do snů i dnů těch, kteří byli zrazeni. Dříve se říkalo, ať se člověk podívá ke slunci. Že všechny stíny padnou za něj. Kam se ale má člověk dívat teď? Zdravím u nového příběhu. Tentokrát se jedná o adventní výzvu, takže by kapitoly měly vycházet každý den od první adventní neděle až do Vánoc, za předpokladu, že to příběhu prospěje. Za cover děkuji úžasné Ashala20.

Příběh o kávě, toniku a jiných hořkostech života. Malý bar v zapomenutém koutu Marsu se svojí osobitou majitelkou sbírající příběhy. Příběhy lidí, které každodenně potkává zpoza barového pultu. Každý má svá tajemství, své démony. Proč se tedy nenechat omámit vůní kávy a neponořit se do čtení? Varování: Příběh v některých částech může připomínat ASMR, nechte se uklidnit. Tyto povídky byly součástí soutěže Writegust2020.

Příběh o holce, která neměla nic. Příběh o holce, která byla na věci prostě citlivěší, ale nikdo to nechápal. Příběh o holce, která neměla přátele ani rodinu. Příběh o holce, které ostatní záviděli její inteligenci. Příběh o holce, která toho bude mít dost. O holce, která se nevzdá. O hrdince, která to někam dotáhne. Příběh o holce, která nezůstane sama. P. S. Příběh je strašný cringe a psala jsem ho když mi bylo 14