"Máš jméno po státu?" "Nemůžu přece za to, kde mě naši dělali." "Tomu říkám super vzpomínka." Příběh vypráví o osmnáctileté Californii, která nemá žádné přátelé. Všichni se posmívají jejímu jménu - jmenuje se California a žije v Californii. Lol, kolik srandy. Na jedné plážové párty - na které si jí nikdo nevšímá - se k ní posadí cizí kluk. O Cal zatím jen slyšel, ale moc jí chtěl poznat, jenže California má velmi negativní pohled na svět... Neomrzí Lancelota cynická, skeptická a depresemi protkaná holka? Short story. VŠECHNA PRÁVA NA PŘÍBĚH I COVER VYHRAZENA!!! Kopírování příběhu, coveru, hlavního tématu či motivu trestám! Story&cover by StefSkurkova. © Stéf Skurková 2016 #10 in Teen Fikce - 23/3/2016 100 000 views - 10/7/2016 250 000 views - 3/1/2016 350 000 views - 20/8/2017

,,Jednou tě to zabije." ,,Já vím." ,,Proč to děláš?" ,,Proč se tolik staráš?"

Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Nikdy jsem kluky neřešila, vždy jsem si našla zajímavější věci. Jednou to však přijít muselo. A byl si to právě ty, kdo mě zaujal. Něco na tobě bylo jiného. Byla to ta tajemnost, nevyzpytatelnost nebo odtažitost co mě k tobě táhla? Ale neměla jsem odvahu přijít za tebou, zmohla jsem se pouze na oční kontakt. #7 v teen fikce - 13.5.2016 #25 v teen fikce - 14.12.2016 SHORT STORY

Katastrofa přišla nečekaně. Zprávy hlásily blížící se zánik Slunce, předpovědi o neúprosné tmě, mrazivém chladu a o tom, že přežijí jen ti, kteří se dokážou přizpůsobit. Bryan Reifová neměla na výběr. Spolu se svou rodinou byla odvezena do speciálních bunkrů, navržených k ochraně před apokalypsou. Každý den podstupovala tvrdý výcvik, protože jediná šance, jak se z těchto bunkrů dostat, byla být vybrána mezi sedm nejlepších. Jenže postupem času začíná odhalovat, že kolem ní něco nehraje. Bunkr, který měl být symbolem bezpečí, skrývá temná tajemství, a Bryan si pomalu uvědomuje, že možná není v bezpečí nikdo z nich.