Pierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen napravuje ze záhrobí? ~ Krátká humorná povídka ze "života" zesnulého francouzského malíře Pierra, který si ze všeho nejvíc přál být nezapomenut jako zlý člověk. Nechť mu v tom tato kniha aspoň trochu dopomůže.

Sbírka mých básní. Střípky mých vzpomínek. Úlomky srdce...

What would life be worth without sunbeams on your cheeks? Sometimes that one small window you look out every morning to see the city waking up is enough to survive. If only it's set to the east. Maybe there still is something to be grateful for. Even these days. Enjoy the cosy morning.

jen jestli. né možná někdy.

Soubor básní z mého příběhu Básnířka, filozof a iluzionista... Pro případ, že se vám třeba nějaká básnička zalíbila a rádi byste se k ní někdy vrátili bez nutnosti listovat v původním příběhu.

Jedná se o krátkou báseň složenou před nedávnem v období horkých dní. Seděla jsem si takhle na houpačce a najednou jsem uslyšela slabý ale úpěnlivý a zoufalý bzukot. Vzhlédnu a najednou vidím křižáka, jak se chystá k zákeřné vraždě. Co mám dělat? Mám jí zachránit a ovlivnit vůli samotné matky přírody? V mé hlavě vířila spousta myšlenek, ale ta jediná věc kterou jsem opravdu chtěla udělat, bylo, napsat o útrapách této mouchy. Zvěčnit její strašlivý konec. A tak se také stalo...

Modrá jako nebe plné hvězd a slunečních paprsků, plná slz, a přesto prázdná. Sedmikráska. Pro sedm tváří z nichž všechny jsou právě tak krásné, jak se ty na ně podíváš. ~ Lituješ toho? "Nevím." Jsi za to ráda? "Nevím." Zranilo tě to? "Nevím." Jak se tedy cítíš sedmikrásko? "Jsem jen zmatená." Jsi mrtvá.

Když se toho rána střetli na kraji lesa, byli si cizí. Přesto jeden z nich oslovil druhého: „Zazpívej," vybídl skřivan něžně, leč s jistou zvědavostí ledňáčka. „Nemohu," odpověděl, že ho na druhou větvičku bylo sotva slyšet. „Proč ne?" „Má píseň není jako ta, kterou zpíváš ty. Nelíbila by se ti. Stejně jako ty zpíváš pro své přátele, já zpívám pro ty své. Tak to příroda zařídila. Mé písně jsou o chladu, o nekonečných lovištích nad vodní hladinou, o strachu z nového dne, zatímco tvé naplňuje sluneční zář, květiny na lukách a širé nebe." „Každá píseň vychází z toho, co známe. Poslechni si tu mou." ⭐⭐⭐ Oddechová sbírka drabbles, kterou stihnete přečíst během krátké pauzy, cestou tramvají nebo třeba večer před spaním. Drabble je povídka o sto slovech, testuje schopnost napsat smysluplný příběh na malém prostoru. Jednotlivé části sbírky na sebe volně navazují.

Básničky plné lásky, smutku, zmatku a všeho toho chaosu, co se mi odehrává v hlavě. (Moje třetí básnická sbírka)