Mina Gilbertová si chce během svého posledního roku na střední škole našetřit na studium na univerzitě. Ačkoliv v ní láska k dětem nijak nevykvetla, nezbývá jí nic jiného, než si přivydělávat jejich hlídáním. To jí přivede do domu Chambersových, kde kromě pětiletého Chucka žije i devatenáctiletý Ethan. Mina se musí vypořádat nejen s uličnickým předškolákem, ale i věčně sarkastickým Ethanem, kterého také vnímá jako chodící klišé. Problémový introvertní maturant, kterého nezajímá nic jiného než on sám. Jenže co když ho Mina začne vídat i na chodbách školy, kde studuje? A co se skrývá pod obvykle vážnou maskou Ethana?

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

DOKONČENO. PROBÍHÁ KOREKCE Elisabeth Walkerová. Jméno a můj život, čistě jednoduchá ironie. Co člověk očekává skoro v 17-ti letech? Většina lidí, jenž jsem znala měla vše za sebou. První večírek, po kterém následovala neskutečná kocovina, první zamilovanost a následujíc vztah s prvním poprvé. Tyhle věci byly pro mě neznámá galaxie, když mě jako priorita zaměstnávalo učení. Ale nic netrvá věčně. Než do mého plánovaného života narazil On a vše změnil. Nezbyla tam ani zmínka o životě, který byl před ním. Vše bylo dokonalé, až do jedné chvíle, kdy si přivlastnil mé srdce a po jednom doteku celou mou duši. Byl jako hurikán, který se prohnal mým čistým životem. Pokaždé když si postavím ochrannou zeď, spadne jediným dotekem. Jako zkořápka. Nikdo nemohl vědět, že ten zatracený paličák s havraními vlasy a temným tetováním mě zničí. Ale proč na to myslet, když si můžu pamatovat něco jiného. Jak jsem mu vlezla do postele a hned pak na klín a zajela mu do vlasů. Nevnímala jeho prošení o to ať přestanu, i když mi to opětoval. A to nejhorší, že i pod vlivem alkoholu jsem dokázala zaslechnout tu nejkrutější pravdu. „Tak moc tě chci, až nás to zničí." Přeskočil mu hlas. Jenže já to nevnímala a ponořivala se hlouběji do zkázy. Zkrátka, když jsem ho poznala, vše bylo jako jeden neodolatelný POCIT.