Osud se změnit nedá. Nemůžeme činit změny v něčem, co nám bylo předurčeno osudem. Stejně jako se nedá vrátit čas. Čas je zkrátka něco, co se dá naplno a úplně prožít jenom jednou. Můžeme si to všechno opakovat ve vzpomínkách, ale nikdy to nebudeme moct zažít znovu. Nebude to stejný. Ačkoliv bychom se snažili sebevíc, bude se to lišit. Na planetě nejsou jediný dva lidé, kteří by byli naprosto stejní. A ani události nemůžou být stejné. Nemůže se to stát dvakrát, aniž by se to nelišilo alespoň o jeden malej detail, kterej by ovšem činil změnu i tak. A to mě trápilo nejvíc. Že už to nikdy znova nezažiju i kdybych se snažil sebevíc. ,,Mě to trápí kvůli tobě. Mně už to totiž může bejt jedno." tohle byly tvoje slova, který jsi mi šeptala do ucha. Věděla jsi, že je to pravda, ale nechtělas abych to slyšel. Mělas strach. Jenomže to byla pravda, že tobě už to může bejt jedno. Vypaříš se... Ale já tu budu dál. A bohužel tohle všechno krásný, co bych si přál cítit znova, cítit moct nebudu. Může to bejt podobný, ale s velkým BOHUŽEL to nebude takový, jaký bych chtěl a nebude to ani s tebou. A to mě ničilo.

Jmenuji se Klára Kopecká a obětovala jsem svůj život za tři desítky dalších. Jsem si ale jistá, že kdybych to mohla vrátit, udělám to. Díky své naivitě jsem se dostala do jednoho z největších mafiánských impérií o kterém jsem předtím neměla ponětí. ... Co se stane s mladou holkou, která jenom chtěla zachránit, co nejvíce lidí? Co se s ní stane, když všechny hodnoty, které vyznávala najednou nebudou platit? Dokáže utéct, aby si zachránila život nebo se místo toho zamiluje? Co bude dělat, když zjistí, že se nic nestalo náhodou? Dokáže ji její přítel zachránit? Budev vůbec chtít být zachráněna? To všechno v příběhu Behind the walls.

*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný rapper a z Natalie hrdá matka. Dokáží se dát zpět dohromady? Dokáží spolu vychovat dítě? Zvládne Dominik zjištění, že je Natalie zasnoubená? To všechno v druhém dílu příběhu Sedm. ... "A nechce si jít Dominik odpočinout a říct mi to, až se vyspí?" Pokusím se ho odbít, abych se mohla jít vyspat. Zábava sice je, ale já bych spíš preferovala spánek. "Ne, dokud ti to všechno neřeknu." Stojí si za svým nad čímž už jenom zakroutím hlavou. "Já..já vím, že jsem hroznej člověk a že už si nezasloužím ani jednu tvoji slzu. Vim že jsem idiot kterej ti třikrát ublížil, jen mě nech říct jedno. V ten den, kdy si mi před tvými rodiči řekla, že mě miluješ, se můj svět zase roztočil, nebo co světy normálně dělaj. Prostě se mi vrátila naděje, že budeme spolu, že já budu s tebou, v což jsem už nevěřil, když si dávala přednost rodičům. Protože i když tomu možná nevěříš, tak já jsem bez tebe absolutní nic." Zaškytá znovu. I když je úplně na mol, ví co říká a myslí to vážně. ... Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil." - Colette „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." - Václav Havel

Svoje karamelové oči studeně upírá do těch mých. Někdy mi dle jeho pohledů připadá, že nemá žádný city. Dívá se tak ledově, chladně, bez citu a emocí. Chová se tak jenom se mnou, anebo je ve společnosti svých kamarádů jiný? ,,Co je?" zeptá se, když na něj svůj zkoumavý pohled upírám už asi moc dlouho. Zase se zeptal chladně, jako kdyby v něm vážně neplápolala žádná jiskřička radosti nebo něčeho alespoň trochu pozitivního. Občas mě ale dokáže svými slovy až překvapit. Třeba jako když mi vyprávěl o světle ze svíček a ztrátě kamaráda. To jsem měla pocit že v něm přece jen nějaká lidskost je. Chtěla bych ji vídat častěji. Ta část Jakuba se mi totiž líbí. ,,Ale nic." vydechnu smutně. Připadá mi že ho otravuju. V tom případě ale nechápu, proč se tedy stýkáme. Když ti tak vadím, proč tohle děláme? Proč spolu udržujeme ten kontakt, když o něj vůbec nestojíš? ,,Měla bych jít." zvednu se a upravím si svou černou mini sukni. Tak trochu jsem si jí vzala kvůli němu, chtěla jsem se mu líbit. Ani nechápu proč. Teď bych fakt měla radši vypadnout. ,,Nechoď," jemně mě chytne za zápěstí a zas se mi zadívá do očí. Tak co teda chceš Jakube?

Jsem Nina, Nina Kovářová a žiju s přítelem Jonášem. Pořád mě tíží ztráta blízkého člověka, jež způsobila nenávist vůči mé rodině. Přesněji peníze, ty za to můžou. Moje rodina je úžasným příkladem toho, že peníze dokážou zničit vše, co si zamanou. Peníze, co jsem ani nechtěla, zničily všechny naše vztahy, způsobily plno závisti, nenávisti a pomluv. A tak bylo nejjednodušší se od rodiny vzdálit co nejdál to jen šlo. Do cesty se mi zamotal ten vysokej blonďák. David. Už od začátku mi byl pomyslnou oporou, i přes to kilo nenávisti. Čekají mě lepší zítřky? *** ,,Davide mě neurazíš. To že mě nesnáší celá rodina nepřekonáš." ironicky se směji a on se na mě dívá nechápavým pohledem. Pohledem, který naznačuje vysvětlení. ,,To nestojí za řeč." mávám nad tím rukou a dál věnuji pozornost rozečtené knížce. ,,Když už jsem se s tebou dal do řeči, tak mluv ať se máme vůbec o čem bavit." říká se stálým pohledem na televizi. Jenže já si s ním nechci povídat, ani nechápu proč bych měla. Nevím jak on, ale já k němu kladu dost velký odpor. Takže vážně nestojím o nějakou debatu s ním. !!V PŘÍBĚHU SE NACHÁZEJÍ VULGARISMY, ALKOHOL, DROGY A SEXUÁLNÍ ČÁSTI!!

A přesně v tenhle moment jsem si uvědomila že to asi bude bolet, ale že Dominika vážně miluju a tahle zkurvená situace to nezmění. Nemůže za chování svých rodičů, to mu nemůžu dávat za vinu a hlavně ani nechci. Tak moc mi na něm záleží, tak moc ho ve svém životě potřebuju. ,,Miluju tě Dominiku" řekla jsem odhodlaně z ničeho nic. ,,No konečně" odpověděl šťastně a políbil mě. Byl to strašně krásný pocit. Cítila jsem jak do polibku zamumlal ,,Miluju tě Anette, ani nevíš jak moc" *** !! V PŘÍBĚHU SE NACHÁZEJÍ VULGARISMY, DROGY, ALKOHOL A SEXUÁLNÍ ČÁSTI !! (Je dost možné, že se zde nacházejí taky gramatické chyby, nesrovnalosti atd. Nechci už to však zpětně opravovat, tak to berte v potaz) :)

Upřímně mě nikdy nenapadlo, že mi hlídání jednoho dítěte změní život. Že on mi změní život, který jsem měla ráda. Nečekala jsem, že bych to někomu takovému někdy dovolila. Co se to stana z holky, která se chovala podle všech pravidel a najednou potkala jeho? Co se stalo, když jí ukázal svět, o kterém neměla ani tušení? Dokáže ho milovat a dokáže on milovat jí? Dokážou překonat všechny překážky? ... "Hele, já vim že si o mě slyšela hrozný věci a přiznávám, dělal jsem je. To, co si slyšela od Aničky nebo Viktora jsem dělal a chci, abys to věděla. A taky přiznávám, když jsem tě viděl, první co mě napadlo bylo, jak hrozně rád bych tě dostal do postele. Jenže pak jsem tě poznal a nepřemýšlel jsem nad tebou jenom jako nad věcí, kterou bych po první noci odkopnul, ale jako nad někým s kým je mi dobře." Mluví a já na něj jen koukám , protože nevím, co mám úplně říct. "Dominiku.." Přerušuji ho a zhluboka se nadechuji. "Ticho, ještě jsem neskončil. Každopádně si říkala, že mě neznáš a nevíš, co ode mě čekat a tak jsem pro jednou zapojil svůj mozek a něco mě napadlo. Dej mi sedm dní." Navrhne věc, který úplně nerozumím. "Sedm dní?" Ptám se ho zařazeně a úplně nevím, co tom myslí. 20.4.2020 #1 Fanfikce 3. 6. 2020 #2 Romance

Jsem Lucia, ale všichni mi říkají Lucko. Celý svůj život, jako bych žila ve své minulosti. V minulosti, která se točila pouze okolo života ostatních. Okolo mojí mámy a mého mladšího bráchy. No a když přišla nabídka na cestu do Brna, tak přišel čas na moje štěstí. Proto jsem se i přes moje problémy, rozhodla odjet. Rozhodla jsem se sbalit si kufry. Rozhodla jsem se najít svojí budoucnost, svoje štěstí a taky už konečně svůj život. Netuším, do čeho se vrhám. Nevím za kým jedu, nebo kde budu bydlet. Vím jenom jediné, je potřeba najít sebe. Po devatenácti letech svého života, jenž byl plný omezení chci konečně utéct, aspoň na dva měsíce. Poznat nové lidi i když mi to moje problémy neusnadňují. Možná toho budu litovat, možná ale taky nebudu chtít zpět. Takže pokud máš pocit, že tě zajímá příběh holky, která se vydala za svojí internetovou kamarádkou, již v životě neviděla a rozhodla se tam zůstat celé léto, tenhle příběh je pro tebe. ... Je to příběh o holce s psychickými problémy, jež se rozhodla utéct od své minulosti. Je to příběh holky, která má problém porozumět svým emocím. Jenomže jak je u osudu zvykem, svede ji na společnou cestu s klukem který se emocemi už nějakou dobu neřídí, s klukem, pro něhož jsou emoce to, co bolí. Jak to dopadne? To už si musíš přečíst.

Na křídlech temnoty padám, níž a níž. Nesnažím se zastavit. Ono tak má to být. Andělská křídla, křídla nebes, ty vás nesou k výšinám, do nebe. A na křídlech temnoty padáte dolů. Do pekla. Na místo, kam patříme. ... ,,Řekni mi něco o sobě. Něco víc." vyjde z jeho úst. Tohle vážně chceš Dominiku? Vážně chceš abych se ti otevřela? Abych ti ukázala tajemství své temné mysli? Abych na tebe přenesla své pochmurné myšlení? ,,Mám pocit, že můj život je válka. Válka mezi mnou a ostatními lidmi, kteří jsou v mém životě. A že jediným řešením, je můj konec. Že se musím obětovat aby bylo vše v pořádku. Tohle si myslím Dominiku. Tohle jsou moje myšlenky, a nemyslím si, že tohle jsi chtěl slyšet." přemýšlím nahlas, sledujíc jeho výraz, který pro mé překvapení, nevypadá ani moc zaraženě. Naopak, vypadá spíše jako kdyby věděl, jak to myslím. *** Chceme, aby nám bylo aspoň chvíli dobře.